100 LET PRAŽSKÉHO METRA
I. - Předkové bez rodokmenu (1898-1964)

Pražské metro letos slaví svých 100. let. Po přečtení této úvodní věty se pravděpodobně většina čtenářů chytí za hlavu, nicméně tato věta je skutečně pravdivá - nehledě na to, že první vlaky vyjely doopravdy na své koleje až v roce 1974. Od prvního ideového projektu pražského železáře J.Rotta tak uplynulo ještě dalších 76 let, než se tato myšlenka podařila realizovat.

Je všeobecně známé, že první metro bylo dáno do provozu v Londýně roku 1863. Ve skutečnosti šlo v zásadě o normální železnici, pro kterou byl dne 10.ledna 1863 otevřen sedmikilometrový úsek mezi Bishops Road (dnešní nádraží Paddington) a Farringdon Street. Provoz byl pochopitelně parní. Již tehdy byly pro otevření této dráhy stejné důvody, pro které jsou otevírány podobné tratě v dnešní době - t.j. zahlcení dopravy na povrchu - Londýn měl v té době již dva milióny obyvatel.

Jako první metro na evropském kontinentě se udává Budapešť v roce 1896 - to je ovšem jeden z nejčastěji tradovaných omylů v historii městské dopravy - v mezidobí otevřelo totiž svojí první linku i metro v řeckých Aténách (stejný systém jako v Londýně), již roku 1869, v roce 1874 pak následovalo pověstné „nejmenší metro světa“, 570 metrů dlouhá kombinace podzemní lanovky a železnice v tureckém Istanbulu, pak teprve následovalo ono zmíněné budapešťské metro.

Praha se v té době nemohla rovnat ani velikostí, ani významem se žádným z jmenovaných měst. V té době zaměstnávala městskou pokladnu spíše stavba kanalizace pod městem, nicméně ke stavbě tunelů docházelo.

Právě to inspirovalo potomky známého majitele pražského železářství V.J.Rotta k návrhu, který byl přednesen pražské městské radě, a který navrhoval současně s touto stavbou razit tunely pro podzemní dráhu.

O tomto návrhu, který v roce 1898 vlastně položil základní kamínek ke stavbě pražského metra se toho neví příliš. Jisté je jen to, že se počítalo s elektrickým provozem, zda to měly být běžné tramvaje, nebo upravená vozidla po vzoru Budapešti se neví. Jisté je vlastně také to, že projekt nebyl schválen - město se potýkalo tehdy ze zcela jinými problémy.

Na přetřes se dostala myšlenka metra znovu o takřka dvacet let později, tedy již za doby samostatného Československa. Tehdy byl poprvé přednesen pány Beladou a Listem první reálný projekt stavby metra. Navrhoval přísně oddělené čtyři trasy elektrického metra, které mělo být vybaveno (tehdy) nejmodernějšími technologiemi. Pozoruhodné na projektu je i linkové vedení, které je šokující především tím, že kromě „nadbytečné“ čtvrté trasy obsahuje základní síť metra tak jak jí známe dnes!

Systém předpokládal následující trasy:
 

Pro provoz se předpokládaly lehké třívozové soupravy (s možností přidání čtvrtého vozu). Tento návrh nebyl přijat, nicméně město se touto myšlenkou začalo zabývat podrobněji. Ještě ve 20.letech byl představeny další koncepce, ať již třítrasový systém Škodových závodů, který na koncích podzemních úseků navrhoval vazbu na železnici, kam by vozidla mohla plynule přecházet, anebo dvoutrasový systém Kolben-Daněk s trasami A a B zhruba shodnými s těmi, které známe dnes. Dopravním podnikům ovšem nevyhovoval ani jeden z těchto projektů, a proto se tam rozhodli předložit si sami svůj vlastní projekt, který předpokládal stavbu tří úseků podpovrchové tramvaje (A: Špejchar - Nám. Míru, B: Karlov - Florenc a C: Florenc . Moráň). Návrh byl ovšem dopracován v roce 1939, tudíž naděje na jeho realizaci byla takřka nulová.

Ovšem ještě za války spatřil světlo světa další projekt, tentokrát dílo Consorcia pro projekty podzemní dráhy, který předpokládal stavbu klasického metra, nikoliv nepodobný původnímu Listovu návrhu.

Po druhé světové válce byly vytvořeny jen nepříliš podrobné předběžné studie, ale opět z toho nic nebylo - za zmínku snad stojí jen to, že tentokrát se počítalo s podzemní železnicí.

Hybnost obyvatelstva ovšem narůstala, a v 50.letech počal postupně Prahu zaplavovat nový fenomén - automobilismus. Proto ještě v závěru 50.let předložily svá stanoviska dvě různé komise - jednak Státní ústav pro projektování výstavby Prahy, který počítal se stavbou podpovrchové tramvaje, s tím, že tramvajové úseky na povrchu by byly minimalizovány, a většinou nahrazeny autobusy. „Konkurenční“ městská plánovací komise pro změnu rozvíjela i ďábelsky prostou myšlenku nestavět metro, a nadto zrušit tramvaje do roku 1975 a řešit dopravu jen autobusy.

Situace proto vyžadovala urychlené řešení. V roce 1962 pak bylo vydáno usnesení vlády o koncepci městské dopravy v Praze, které bylo ještě podrobněji rozvinuto ještě o dva roky později, kdy se předpokládalo urychlené budování krátkých tunelů podpovrchové tramvaje, které byly uzpůsobeny tak, aby se v nich později mohlo v případě nutnosti bez problémů začít budovat metro.

Tímto rokem také definitvně končí projekty a úvahy, od následujícího roku se začalo již jednat, byť se situace ještě obrátila několikrát. Jedinou památkou na toto údobí je maketa původního návrhu stanice Anděl, která je k vidění v Technickém muzeu na Letné.
 
 



Tato stránka (c) 1998 Richard A.Bílek. Autorem všech fotografií a článků je Richard A. Bílek, není-li uvedeno jinak. Šíření těchto informací povoleno při uvedení pramene.