Stav: jaro 1999

Označování tramvajových linek v Praze se nikdy nevymykalo standardu doby. Od časů koňské tramvaje, kdy linky nenesly žádná označení, přes první trasy elektrické tramvaje, kde se postupně přikročilo k označení linek barvami. V roce 1908 se v Praze zavedlo číslování linek tak jak je známe dosud. Od té doby prošly trasy jednotlivých linek spletitým vývojem.
Zdejší stručný přehled linkového vedení nemůže být nijak podrobný, protože v opačném případě by vydal na několik svazků. Jedná se zde pouze o letmé nastínění vývoje linkového vedení. V žádném případě nejsou popisovány dočasné změny, byť trvaly třeba několik let.
I když k očíslování linek došlo v již zmíněném roce 1908, budou linky popisovány svými čísly už od svých začátků, i když, jak již bylo zmíněno, byly tehdy označeny jen barvami.
V textu jsou používány převážně dnešní názvy ulic a náměstí.
Standardním rozsahem provozu je myšlen provoz od 5.00 do cca. 23.30, provoz v pracovní dny, sobotu, neděli i svátky

2 Tramvajová linka 2 jezdila od roku 1898 mezi Spálenou ulicí a Náměstím Míru. V roce 1899 byla prodloužena do Vršovic, v roce 1901 byla v této oblasti zaměněna s linkou 1 a jezdila na Floru, odkud byla postupně prodlužovaná k Prašné Bráně. Od roku 1905 jezdila přes Karlův most na Malostranské náměstí. Od roku 1907 jezdila v polokružní formě z Křížovnického nám. přes Floru zpět na Křížovnické n. Od roku 1912 jezdila zase v trase neuzavřeného okruhu, nejprve od Národního divadla, potom od Rudolfina. V roce 1914 začala jezdit v trase Klárov - Olšanské hřbitovy, v roce 1915 se linka poprvé dostala do Bubenče (tzn. zhruba v prostoru dnešní křižovatky Špejchar), v letech 1919-1920 byla zkrácena na Klárov znovu. Od roku 1924 jezdí znovu v polokružní trase z Bubenče přes Floru zpět, a to vlastně až do roku 1961 (jen se změnami v centrální části města).
Po zrušení v roce 1961 začala jezdit v nové trase z Bílé Hory přes Klárov, Jiráskovo n., Karlovo n. na Olšanské Hřbitovy, a to až do roku 1966, kdy byla zrušena opět. V roce 1971 byla obnovena prakticky ve stejné trase, pouze místo Bílé Hory jezdila z Královky, na druhé straně jezdila až na Vápenku, od roku 1975 pak až na Spojovací. V této podobě přestala jezdit znovu 12.srpna 1978. Následujícího dne vyjela v trase Podbaba - Divoká Šárka. Tehdejší linkové vedení v oblasti Prahy 6 bylo poněkud předimenzované, proto od roku 1979 začala jezdit v trase Petřiny - Divoká Šárka. Od roku 1986 je zkrácena na Vypich, od roku 1987 jezdí jen ve špičkách pracovních dnů, od roku 1991 jsou na ní vypravovány sólo vozy, od té doby také jezdí v pracovní dny 6-20.
V letech 1961-1966 jezdila tato linka i v noci, v trase Bílá Hora - Rudolfinum - Flora - Nádraží Hostivař. Noční provoz byl zaveden ještě v roce 1978, v neobvyklé trase Divoká Šárka - Nádraží Braník, udržel se ale jen do roku 1980. Další zajímavostí je existence posilových linek 2A a 2B při sletech 1932,1938,1948, jakož i při spartakiádách 1955,1960.
 
 

3 Linka poprvé vyjela v roce 1898 v trase nám.Republiky - Královská obora. Zatímco Královská obora byla na dlouhou dobu konečnou definitivní, na druhé straně byla systematicky prodlužovaná, k Muzeu, k Nuselským schodům (Zvonařka), k Vinohradskému nádraží až do Nuslí. Teprve v roce 1917 byla změněna trasa v severní části, když byla od Výstaviště odkloněna k Holešovické elektrárně. Příležitostně byla v létě odkláněna ovšem do Královské obory opět. Nastalo opět tradiční prodlužování v oblasti Nuslí, linka postupně dosáhla Spořilova v roce 1929. V roce 1933 byla odkloněna z dnešního náměstí bratří Synků k pankrácké vozovně. V roce 1936 byla od Elektrárny Holešovice prodloužena do Kobylis, od roku 1939 jezdila až ke kobyliské vozovně. Další změny nastaly až po válce, kdy v roce 1952 byla linka prodloužena na Budějovické náměstí. V roce 1960 pak začala jezdit až na Kačerov, v roce 1970 byla ovšem zkrácena zpět na Budějovické náměstí. V roce 1972 byla zkrácena na Výstaviště, v roce 1973 byla prodloužena zpět alespoň na Pelc-Tyrolku. V květnu 1974 byla zrušena. Znovu začala jezdit od 12.května 1974 ve zcela nové trase Florenc - nám.Lidových milicí (dnešní nám.OSN) - v centru města se otáčela objezdem kolem Bílé Labutě a ulicí Na Florenci. Ukončení v oblasti Hloubětína se měnilo, linka příležitostně jezdila na dnešní konečnou Starý Hloubětín, nebo na Harfu. Zrušena byla v listopadu 1977. Od srpna 1978 začala jezdit znovu v nové trase Nový Hloubětín - Národní Divadlo - Nádraží Braník. V tomto směru se udržela prakticky dodnes, i když její vedení se měnilo - od roku 1980 začala jezdit přes Palmovku a Holešovice, od roku 1985 jezdila z Černého Mostu. V letech 1987-1990 jezdila opět Sokolovskou, ale v roce 1990 se do trasy přes Holešovice vrátila. Rok 1991 znamenal dočasné zkrácení do Hloubětína (do r. 1992). V roce 1995 pak byla prodloužena po nové tramvajové trati do sídliště Modřany.
Jedna z nejzatíženějších linek je provozovaná dvojicemi, resp. vozy KT8. Rozsah provozu je standardní.
V letech 1980-1985 jezdila linka i v noci, trasa byla převážně shodná s denním vedením
 
 

4 Linka 4 vyjela poprvé v trase Spálená ul. - Vyšehrad v září 1898. Prodloužena byla poprvé až v roce 1909 k Národnímu divadlu, v roce 1910 vyjela i od Vyšehradu kolem nádraží do Fričovy ulice. Další změna se odehrála až roku 1912, kdy byla od Národního divadla prodloužena přes Křížovnickou ul., Staroměstské nám., Čechův Most přes dnešní Strossmayerovo náměstí k Výstavišti. Od roku 1917 byla ze Strossmayerova náměstí odkloněna na Letnou, kde končila v oblasti dnešní Korunovační třídy. V roce 1926 byla v oblasti Nuslí prodloužena přes Soběslavovu až na Čechovo náměstí, od roku 1930 byla odkloněna na Pankrác. Od roku 1932 se datuje další změna, kdy byla ze Strossmayerova náměstí vedena na Vychovatelnu (dále přes Libeň a Hlávkův Most). V letech 1932-1935 jezdila linka "rozpolceně" částí spojů do Braníka, částí buď na Pankrác nebo na Čechovo náměstí. Od roku 1936 jezdily už všechny spoje v trase Vychovatelna - Průběžná, na podzim téhož roku začala linka jezdit až do Zahradního města. V roce 1942 byla linka zkrácena jen do trasy Zahradní město - Národní Divadlo. Od roku 1951 začala jezdit neobvykle od Národního divadla přes Újezd k Lihovaru. V té době se na této lince zkoušely nové vozy T-1, od roku 1955 jezdila linka až do Hostivaře. Po patnácti letech setrvalého provozu se začalo jezdit od roku 1970 až do Hlubočep. V srpnu 1978 byla linka zrušena, vyjela ovšem hned v listopadu téhož roku znovu jen v mírně zkrácené trase Nádraží Strašnice - Lihovar. Od roku 1979 byla linka odkloněna od Anděla na Kotlářku, naopak byla od roku 1985 zkrácena ve Vršovicích jen na Kubánské náměstí. Od roku 1988 jezdí linka 4 až na Sídliště Řepy. V roce 1998 byla ovšem zkrácena do trasy Kotlářka - Čechovo náměstí, současně byl omezen rozsah provozu na pracovní dny 5-20 hod. Dvojice ovšem na lince zůstaly.
Na lince nebyl nikdy noční provoz.
 
 

5 Linka 5 poprvé vyjela až roku 1900, jezdila ovšem po nejstarší tramvajové trati vůbec - její první trasa vedla z Karlína k Národnímu divadlu. V roce 1901 byla prodloužena až na Malostranské náměstí, v roce 1907 na Klárov. V roce 1908 byla prodloužena po trase bývalé Křižíkovy dráhy na Palmovku, za měsíc nato jezdila už do Vysočan. Na druhé straně byla linka prodloužena od roku 1911 k Hradu, od roku 1912 pak dokonce až na Pohořelec, kde setrvala až do roku 1914, kdy byla zkrácena na Klárov (to už ale jezdila ve Vysočanech až k dnešnímu ČKD. Od roku 1923 byla nově vedena ke Smíchovskému nádraží. V roce 1927 byla prodloužena do Hlubočep, v roce 1932 pak začala jezdit od ČKD do Hloubětína. Desítky let pak jezdila tato linka v nezměněné podobě, výjimkou bylo jen dočasné zkrácení k Lihovaru (1969-1973), jakož i prodloužení na Černý Most v roce 1976. V roce 1985 byla ovšem odkloněna z Náměstí Republiky přes Strossmayerovo náměstí a Výstaviště do Kobylis. V roce 1990 byla přeložena ve směru od Černého Mostu po nové tramvajové trati z Palmovky přes Ohradu na Nám.Republiky a odtud znovu do Kobylis, od roku 1992 jezdila jen na Harfu (do Hloubětína jen některé spoje). V roce 1998 pak následovalo zkrácení o úsek Olšanské Náměstí - Černý Most, namísto toho byla linka odkloněna na smyčku Olšanské hřbitovy.
Na lince jezdí opět dvouvozové soupravy (v letech 1991-1998 tu ovšem jezdily sóla!), rozsah provozu je standardní.
Noční provoz byl na lince zaveden v letech 1945-1985. Byl neuvěřitelně stálý, linka jezdila mezi Hlubočepy a Hloubětínem beze změn, pouze v roce 1976 byla prodloužena na Černý Most.
 
 

6 Linka tohoto čísla vyjela poprvé opět v roce 1900, tehdy spojovala dvě pražská nádraží - Těšnov a Smíchov, jezdila přitom přes Havlíčkovo n., Myslíkovou a přes Palackého most. V roce 1901 byla prodloužena přes dnešní Hlávkův Most k Výstavišti, mezi Rudolfovou Třídou (dnešní křižovatka u Veletržního paláce) a Výstavištěm jezdila ovšem většinou jen v sobotu a v neděli. Pak se řadu let měnilo jen linkové vedení v centru města, a to až do roku 1926, kdy začaly některé spoje této linky jezdit místo Smíchovského nádraží buď na Koulku (v oblasti dnešní Křížové ulice, nebo do Radlic). V roce 1931 se linka vrátila do Královské Obory, od roku 1938 jezdí odkloněna z dnešního náměstí I.P.Pavlova k České dětské nemocnici. Od roku 1941 (po zrušení tratě do Královské obory) byla zkrácena do trasy Výstaviště - Česká dětská nemocnice. V této podobě pak jezdila až do roku 1966, kdy byla linka zrušena (spolu se zánikem tratě k nemocnici).
Podruhé začala linka jezdit až v roce 1971, v nové trase Hrdlořezy, Spojovací - Bulhar - Anděl - Hlubočepy. Docházelo pak k dílčím změnám, kdy byla linka zkrácena na Vápenku, poté zkrácena i na druhé straně k Nádraží Smíchov. Od roku 1973 jezdila z Vápenky do Radlic, od roku 1974 byla z Můstku vedena přes Nám.Míru na Kubánské náměstí. Od roku 1975 jezdila linka až do Hostivaře na dnešní Hostivařské náměstí (tehdy nám.J.Marata. Od roku 1978 jezdila v trase Olšanské Hřbitovy - Můstek - Radlice, od roku 1979 si polepšila až na Černokosteleckou. Zrušena byla na konci roku 1980.
Obnovena byla až v roce 1985, kdy začala jezdit v trase Nám.Kubánské revoluce - Otakarova - I.P.Pavlova - Anděl - Laurová, v centrální části města jezdila od roku 1987 přes Újezd. V roce 1990 byla odkloněna na Kotlářku, v roce 1991 byla zkrácena do trasy Kotlářka - Čechovo náměstí, hned v roce 1992 byla zkrácena dokonce až jen k Ženským domovům. V roce 1998 byla pak prodloužena z Čechova nám. na Kubánské náměstí, na druhé straně je od Anděla vedena na smyčku Smíchovské nádraží.
Provoz dvouvozovými soupravami je ve standardním rozsahu.
V letech 1978-1980 jezdila tato linka i v noci a to v trase Spojovací - Flora - Muzeum - Můstek - Karlovo n. - Radlice.
 
 

7 I tato linka začala jezdit roku 1900, a to v trase Klárov - Centrála (tzn.Holešovice). Postupně byla její trasa prodloužena do podoby Malostranské náměstí - Výstaviště (v letech 1901-1905). V roce 1907 byla ovšem znovu zkrácena na Klárov. Od roku 1908 jezdila přes Čechův Most na Staroměstské náměstí. Od února 1912 jezdila jen v trase Staroměstské náměstí - Strossmayerovo náměstí, od května téhož roku byla sloučena do linky 4. Podruhé vyjela tato linka v roce 1913, mezi I.Českomoravskou továrnou v Libni a mezi náměstím Republiky. Tam však vydržela jen rok, v roce 1914 dojezdila podruhé. Od července 1914 ovšem jezdila v další trase Podolí - Národní Divadlo - Husinecká - Olšanské Hřbitovy. I když byla linka prodloužena k Cementárně roku 1922, od roku 1923 jezdila v trase Klárov - Flora, od roku 1924 byla zkrácena na Olšanské náměstí. V roce 1925 začala jezdit do Břevnova k Markétě, od 1928 byla přeložena do Podbaby. V roce 1936 byla prodloužena z Olšanského náměstí k Nákladovému nádraží Žižkov. Po 27 letech neměnného provozu byla v roce 1963 prodloužena na Vápenku. Od roku 1967 pak ve směru od Žižkova začala jezdit od Újezda přes Anděl do Radlic, od roku 1971 jezdila k Nádraží Smíchov. Od února 1972 jezdila na žižkovské straně až do Hrdlořez, Spojovací (k jistě velké radosti obyvatel Žižkova jezdily v relaci Žižkov - Smíchov hned 3 tramvajové linky), od července téhož roku byla ale drasticky zkrácena do trasy Spojovací - Olšanské náměstí, od ledna 1974 pak už jezdila jen ve velkolepé trase Vápenka - Olšanské náměstí (sólo dvounápravový vůz), tedy cca. 1,5 km. Zrušena byla 9.května.
Od 12.května 1974 jezdila v nové trase Pelc-Tyrolka - Dlouhá Třída - Olšanské náměstí, od května 1975 zkrácena do podoby Výstaviště - Olšanské Náměstí. V této podobě zanikla v srpnu 1978. Od 13.srpna 1978 začala jezdit v další podobě - tentokrát Hrdlořezy, Spojovací - Náměstí Míru - Hostivař (čili ve výrazné podobě písmene U). Po prodloužení metra do stanice Želivského dojezdila linka v roce 1980 už popáté.
Obnovena byla až v roce 1985, a to ještě jen zásluhou přečíslování linky 27, po které částečně zdědila trasu Ústřední dílny DP - Otakarova - Kotlářka - Vozovna Motol. V roce 1988 byla prodloužena až na Sídliště Řepy. V roce 1991 byl na úsecích Černokostelecká - Ústřední Dílny a Kotlářka-Sídliště Řepy zaveden provoz jen ve špičkách pracovních dnů. Linka tak díky tomu jezdila ve čtyřech různých podobách. To bylo odstraněno až v roce 1998, odkdy jezdí v úseku ÚD - Kotlářka ve standardním rozsahu, v úseku Kotlářka-Řepy ve špičkách pracovních dnů. Provoz je zajišťován dvouvozvými soupravami v pracovní dny, sóla jezdí v sobotu a v neděli.
Linka nikdy nejezdila v noci
 
 

8 První trasa linky byla mezi Dvořákovým nábřežím (konečná byla na severním předmostí tehdy rozestavěného Čechova mostu) a mezi Výstavištěm, linka začala jezdit v červnu 1908. Po dvou týdnech provozu začala už jezdit přímo na Staroměstské náměstí. Až do roku 1913 jezdila ovšem jen podle obvykle jen v létě, nebo dokonce jen za pěkného počasí. Teprve od jara 1914 začala jezdit pravidelně ve zcela nové trase Prašná Brána - Hlavní nádraží - Česká dětská nemocnice. Od roku 1917 začala linka jezdit k Výstavišti znovu, v roce 1923 byla prodloužena od Výstaviště na Zátory. Od roku 1932 jezdila na Letnou, od roku 1936 až na Vítězné náměstí. Od roku 1937 byla opět ze Strossmayerova náměstí vedena na Zátory, kde končila zhruba v místech dnešního křížení s Argentinskou ulicí. V této podobě jezdila jen do roku 1938. Od řijna jezdila jen v krátké trase Náměstí Míru - Česká Dětská nemocnice, to ovšem jen po šest týdnů, kdy byla znovu zrušena.
Obnovena byla až roku 1942 ve zcela nové trase mezi tehdejší Kolbenovou továrnou, Hlávkovým mostem, Strossmayerovým náměstím, Vozovnou Střešovice a Malovankou. V této podobě jezdí linka prakticky dodnes. Měnilo se několikrát její ukončení v oblasti Vysočan (Kolbenka, ČKD, Hloubětín, Nový Hloubětín, Černý Most) i Prahy 6 (Malovanka, Královka, Vypich, Bílá Hora). V centru města byla vedena prakticky vždy stejně Sokolovskou ulicí, přes Hlávkův Most, Strossmayerovo náměstí, Letnou a to až do roku 1998, kdy byla vedena přes Náměstí Republiky, trasa ovšem jinak byla beze změn (výjimkou bylo zkrácení na Vypich v letech 1991-1992).
Provoz zajišťují dvouvozové soupravy (od změny v roce 1998 na ní nesmí vozy KT8) ve standardním rozsahu.
Ani linka 8 nejezdila v noci
 
 

9 Pražská linka číslo 9 je vůbec nejstabilnější tramvajovou linkou sítě. Vznikla 17.června 1901, kdy jezdila v trase Bolzanova - Muzeum - Můstek - Národní Divadlo - Anděl - Plzeňská ul. Ještě v srpnu roku 1901 byla prodloužena na Klamovku. Od 28.řijna 1901 byla prodloužena od Bolzanovy ulice na Žižkov (prozatím po elektrizované trati koňky do blízkosti dnešního Olšanského náměstí). Od té doby jezdí v relaci Žižkov - Smíchov dodnes, tj. rekordních 98 let!!! Vedení linky na smíchovské straně se změnilo roku 1903, když byla linka odkloněna k Západnímu nádraží. V roce 1910, po stavbě tratě na Ohradu a ke Schillerově továrně (Vápenka) začala linka jezdit právě tam. Žižkovská vozovna, otevřená roku 1912 byla pak po dlouhá léta i konečnou stanicí tratě. Na smíchovské části se ukončení linky měnilo, od roku 1913 jezdila i na Koulku, v roce 1914 pak byly některé spoje vedeny na Santošku. Od roku 1916 jezdila v trase Ohrada-Koulka pravidelně. Od července 1923 byla linka definitivně odkloněna do Košíř, od roku 1924 jezdila až na Zámečnici. Od roku 1927 jezdí všechny spoje opět k Vozovně Žižkov, v letech 1928-1930 jsou i nadále některé spoje vedeny na Santošku. V prosinci 1930 začíná linka jezdit Hybernskou a Příkopy, od roku 1933 jezdí linka až na konečnou Hrdlořezy, U Kříže, (Spojovací), od roku 1937 k vozovně Motol. V roce 1942 je zkrácena na Vápenku, v roce 1946 je prodloužena na obratiště Motol. Od roku 1963 jezdí opět na Spojovací. V roce 1974, je zkrácena na Kotlářku, když na lince přestávají jezdit dvounápravové vozy. Od roku 1977, po zrušení tratě v Husitské ulici jezdí linka odklonem přes Olšanské náměstí, současně je díky rekonstrukci Plzeňské dočasně (ale na dva roky) ukončena v oblasti Anděla. V období 1980-1984 jezdí až do vozovny Motol. 4.července 1985 je po zrušení tramvajové tratě v ulici Na příkopech odkloněna přes Jindřišskou a Vodičkovu. 26.10.1988 je prodloužena do Sídliště Řepy, získává tak definitivní podobou dodnes.
V dnešní podobě je linka 9 nejzatíženější linkou sítě, jako jediná jezdí v intervalu 4 minut. Provoz zajišťují pochopitelně výhradně dvojice vozů, rozsah provozu je standardní.
Linka jezdila v letech 1945-1985 i v nočním provozu, převážně v podobné trase s denním provozem. Pouze v období 1977-1978 jezdila k Nádraží Smíchov, v letech 1978-1980 byl provoz této noční linky pozastaven.
 
 

10 Poprvé bylo číslo 10 použito pro označení letenské lanovky v letech 1908-1914. Od 15.července 1914 jezdí tato linka již jako tramvajová, nejprve v trase Nádraží Dejvice - Strossmayerovo náměstí - Nám.Republiky - Můstek - Muzeum - Židovské Hřbitovy. V roce 1917 byla prodloužena do Střešovic, poté byla několikrát zkracována a znovu prodlužována. Od září 1924 jezdila na Pohořelec, ale hned roku 1925 došlo k radikální změně trasy, když byla ve směru od Olšanských Hřbitovů odkloněna z Můstku přes Náměstí Republiky a Sokolovskou k tehdejší Kolbenově továrně. Od roku 1932 jezdila až na Harfu, ale roku 1933 byla zrušena. Obnovena byla až roku 1936, opět jezdila z Harfy přes centrum města k Olšanským hřbitovům. Následujícího roku byla prodloužena na Ohradu, ale od října 1938 byla znovu zrušena, naštěstí jen na týden. Od roku 1942 pak jezdila až do Hloubětína, od roku 1949 byla na druhé straně prodloužena k Vozovně Žižkov. Od roku 1952 byla odkloněna od Olšanských hřbitovů k nádraží Strašnice, naopak od roku 1961 byla změněna její trasa v severní části, nově jezdila linka z Vychovatelny přes Holešovice a Masarykovo nádraží do Zahradního města. Přišlo období prodlužování, od roku 1964 jezdila do Hostivaře, od roku 1970 do Kobylis, od roku 1972 do Sídliště Ďáblice. Od roku 1974 byla zkrácena do trasy Vychovatelna-Sídliště Hostivař, ale od roku 1977 se opět vrátila do Sídliště Ďáblice. Od roku 1980, po znovobnovení spojovací tratě na Palmovce jezdila Sokolovskou ulicí, od roku 1982 byla prodloužena až k Nádraží Hostivař. Od roku 1986 jezdila ze stavebních důvodů opět jen přes Holešovice a to až do roku 1990. Od 23.listopadu jezdila ve zcela nové podobě jako napájecí linka v trase Olšanské Hřbitovy - Palmovka - Kobylisy, Střelničná. Linka byla pro nevyužívání zrušena hned roku 1991.
Do pražských ulic se vrátila až roku 1998, kdy vyjela ve zcela nové trase Sídliště Řepy - Karlovo náměstí - Flora - Ohrada - Palmovka - Sídliště Ďáblice. Od té doby má standardní rozsah provozu, včetně dvouvozových souprav.
Na této lince nebyl nikdy zaveden noční provoz.
 
 

11 Linka 11 vyjela poprvé v červnu 1907, odkdy začala spojovat Náměstí Republiky a Letnou. Ještě v témže roce byla výrazně prodloužena, když začala jezdit z náměstí Republiky přes Můstek, Muzeum a Floru k Olšanským hřbitovům. V následujícím roce byla prodloužena znovu na obou koncích, jezdila pak v trase nádr.Dejvice - Strašnice. Od roku 1909 pak jezdila dokonce až do Střešovic. Do roku 1917 se měnil jen rozsah provozu na koncových úsecích tratě, od roku 1917 byla linka zkrácena opět k nádr.Dejvice. Do Střešovic se vrátila roku 1924. Setrvala tam do května 1931, kdy byla odkloněna přes Vítězné náměstí k Perníkářce, tzn. na dnešní trati do Divoké Šárky. V roce 1935 pak začala jezdit ze Strašnic až na Průběžnou. Jak byla postupně šárecká trať prodlužována, byla měněna i trasa linky, takže už od roku 1947jezdila až do dnešní konečné Divoká Šárka. V roce 1952 byla z Průběžné odkloněna na Černokosteleckou. Další, dílčí změna nastala až v roce 1974, kdy byla linka prodloužena z Černokostelecké k Ústředním dílnám DP. V srpnu 1978, kdy podobně směrované linky (po otevření metra A) přestaly být v módě v této podobě zanikla. Začala jezdit ve zcela nové trase z Hrdlořez přes Floru, Muzeum, Můstek, Karlovo náměstí na Minskou, po několika týdnech byla ovšem zkrácena z Hrdlořez na Vápenku. V prosinci 1990 opět jezdila od Ústředních dílen přes Floru, Muzeum, Nám.Míru, Čechovo n. na Kubánské náměstí. V roce 1981 začala jezdit přes Otakarovu, v roce 1983 byla z Otakarovy vedena na Spořilov, kam jezdí dodnes. V roce 1998 byla zkrácena z Ústředních dílen do dnešní podoby Černokostelecká - Spořilov. Linka je pozoruhodná dodnes poměrně značnou částí trasy bez souběhu s jinými linkami. Provoz zajišťují ve standardním rozsahu dvouvozové soupravy v pracovní dny, sóla o víkendech. Linka jezdila i v noci v letech 1945-1978 a 1983-1985, takřka vždy v trasách velmi blízkých dennímu provozu.
 
 

12 Vznik linky 12 se poprvé datuje vlastně už do roku 1897, kdy poprvé vyjela dráha Matěje Hlaváčka Smíchov-Košíře. Po převzetí hlavním městem zůstala linka beze změn až do roku 1910, kdy byla prodloužena od Anděla přes Malostranské náměstí a Pařížskou na Staroměstské náměstí. Hned začátkem roku 1912 jezdila linka ze Staroměstského náměstí přes Celetnou, k dnešnímu Hlavnímu nádraží, od konce roku 1912 pak dokonce až k České dětské nemocnici. V roce 1913 byla odkloněna od Anděla na Santošku, tam ale vydržela jen krátký čas a od roku 1914 jezdila ze Staroměstského náměstí přes Malostranské náměstí k dnešnímu Smíchovskému nádraží. Tak tomu bylo až do roku 1921, kdy linka začala jezdit od Čechova náměstí k Výstavišti. Ve 20.letech se její trasa několikrát měnila na obou koncích, až do podoby Uranie-Hlubočepy. Od roku 1928 jezdila přes Libeňský most do Libně, Voctářovy ulice. Od roku 1931 jezdila až na Vychovatelnu, od roku 1932 některé spoje byly vedeny do Radilic. Až do roku 1945 se několikrát měnilo ukončení v oblasti Holešovic, nezřídka se jezdilo i velkým kolejovým objezdem. Po válce se rovněž velmi často měnily obě konečné, ale linka jezdila vždy v relaci Libeň-Holešovice-Smíchov. Až od roku 1971 byla prodloužena na Střelničnou, od roku 1972 jezdí k Vozovně Kobylisy. Další změna pak nastala prakticky až v roce 1984, odkdy byla linka vedena v oblasti Holešovic mírně objízdnou trasou Strossmayerovo nám. - Výstaviště - Dělnická. Od roku 1985 jezdila linka až do Hlubočep, od roku 1991 byla zkrácena na Střelničnou, vzápětí ovšem prodloužena na Sídliště Ďáblice. Zásadní změna nastala až roku 1998, kdy byla linka odkloněna z Palmovky do Starého Hloubětína, přičemž v úseku Palmovka-Starý Hloubětín jezdí jen v pracovní dny 6.00-20.00. Ve zbytku trasy je ovšem rozsah provozu standardní, stejně tak jezdí na lince výhradně dvouvozové soupravy. Na lince nebyl nikdy noční provoz. Kuriozitou byla ovšem existence tramvajové linky X12 v letech 1970-1971, kdy se tak značily posilové spoje Kobylisy-Hlubočepy.
 
 

13 Linka 13 jezdila teoreticky od roku 1896 v trase Křižíkovy dráhy Karlín - Vysočany. Od roku 1901 měla i větev k dnešní ČKD Libeň. Po zrušení "kmenové" linky 13 byla (interně) značena tímto číslem právě jen tato krátká větev. Od roku 1912 měla tato linka číslo 13 i pro cestující, ale zanikla v únoru 1913. Podruhé začala jezdit v roce 1914 v krátké trase Anděl - Santoška, ale opět pouze na omezenou dobu - do roku 1915. Od února 1916 jezdila ve zcela nové trase od vozovny Žižkov přes Bolzanovu ul., Muzeum, Můstek, Nár.Divadlo, Anděl na Santošku. Tvořila tak vlastně jakýsi doplněk k lince 9. Od roku 1924 jezdila od Národního divadla přes Palackého náměstí k Cementárně, a to až do roku 1927, kdy byla odkloněna od Podolído Michle. V letech 1929-1930 jezdily ale některé spoje znovu do Braníka. Od roku 1930 jezdily všechny spoje v trase Vápenka - Muzeum - Můstek - Vyšehrad - Čechovo náměstí. V roce 1931 byla linka prodloužena do Hrdlořez, v roce 1933 byla ovšem zrušena.
Do ulic města se vrátila až o pět let později, kdy začala jezdit ve zcela nové trase Muzeum - Tylovo nám. - Otakarova - Pankrác - Krč, Ryšánka. Od roku 1943 byla ještě výrazně prodlužena, když od Muzea pokračovala okolo dnešního Hlavního a Masarykova nádražípřes Holešovice a Libeň na Bulovku. V této podobě vydržela až do roku 1961, kdy začala jezdit z Florence přes Palmovku a Balabenku do Hloubětína. V roce 1970 byla zkrácena z Ryšánky na Budějovickou, od roku 1974 jezdila ve směru od Hloubětína od Nádraží Střed přes Hlavní nádraží, Olšanské náměstí, Floru a Vinici ke strašnickému nádraží. Od roku 1977 ovšem jezdí z Hloubětína přes Příkopy k obch.domu Máj a odtud zpět přes Jindřišskou do Hloubětína. Od roku 1979 pak je odkloněna ze Sokolovské přes Hlávkův Most, Jatky, Dělnickou, nádr.Holešovice, Výstaviště na Malostranskou, odkud jede zpět přes Staroměstskou do Hloubětína a na Černý Most. Tato podoba se příliš neosvědčila, protože od roku 1980 byla linka zkrácena do podoby (Starý) Hloubětín - Výstaviště, od roku 1981 je zrušena. Její návrat na koleje pak nastal až v roce 1985, kdy začala jezdit ve zcela nové trase Hrdlořezy Spojovací - Olšanské nám. - Masarykovo nádraží - Florenc - Balabenka - Harfa - (Starý) Hloubětín. Linka jezdila jen ve špičkách pracovníchdnů a to až do 23.listopadu 1990, kdy byla zcela zrušena. Od té doby se číslo 13 v pražské síti neobjevuje, nikdy dříve se neobjevovalo ani v nočním provozu.
 
 

14 Linka 14 je poslední linkou, která vznikla ještě před zavedením číselného systému. I pro ní byla od roku 1896 "domovská" trať Křižíkovy el.dráhy Praha - Libeň, na rozdíl od linky 13 byla linka 14 vedena do Libně, U Kříže. V roce 1910 byla poprvé prodloužena do centra města, když začala jezdit od Florence přes Václavské náměstí a Palackého most k Andělu, od roku 1913 krátce na Santošku, ale později do Košíř. Na druhé straně byla postupně prodlužovaná na Vychovatelnu, od roku 1924 do Kobylis. Na smíchovské straně zůstávalo ukončení obvykle v Košířské vozovně, od dokončení tratě na Zámečnici se jezdilo tam. Od roku 1930 jezdila linka 14 opět v trase Vychovatelna - Santoška. Od roku 1932 jezdila linka od Palackého náměstí přes Vyšehrad, Otakarovu a Pankrác na Kačerov. V této podobě pak zůstala linka (kromě změn v severní části) v provozu až do roku 1970, kdy byla zkrácena na Kačerov. Od roku 1972 pak jezdila v trase Výstaviště - Dopravní podniky - Václavské náměstí - Palackého náměstí - Lihovar, od roku 1973 do Radlic. V roce 1977 je opětovně prodloužena od Výstaviště přes Dělnickou na Střelničnou, od roku 1983 je zkrácena na Laurovou, v roce 1985 je pak zcela zrušena. Od listopadu 1985 jezdí ve zcela nové trase Olšanské Hřbitovy - Černokostelecká. Není příliš využita a proto zaniká v červnu 1987. Od července téhož roku jezdí už v rozumnější trase Černokostelecká - Strašnická - Nádraží Hostivař, a to až do léta 1990, kdy je při prodloužení metra na Skalku zrušena bez náhrady. Přestávka na provozu netrvala dlouho, protože se ukázala potřeba další tramvajové linky přes centrum města, jezdí od listopadu 1990 ve staronové trase Sídliště Ďáblice - Palmovka - Tržnice - Náměstí Republiky - Václavské náměstí - Palackého n. - Laurová. Od roku 1992 jezdí do Kobylis. V roce 1998 je pak z Dělnické odkloněna přes Nádraží Holešovice ke Stírce a ukončena je na Střelničné. Na lince jezdí od roku 1991 výhradně sólo vozy, rozsah provozu je standardní. Linka 14 jezdila od roku 1945 i v noci, převážně v trase shodné s denní. Od roku 1968 jezdily noční spoje na Ryšánku, v úseku Budějovické nám. - Kačerov pendloval 1 vůz označený jako X-14. Od roku1972 jezdily noční spoje v trase Vozovna Kobylisy - Lihovar, od roku 1973 do Radlic. V letech 1978-1980 linka nejezdila, od roku 1980 jezdila opět zhruba v trase shodnou s denními spoji až do roku 1985.
 
 

15 Všechny tramvajové linky počínaje číslem 15 už byly od počátku svého provozu označeny číslem linky, vznikaly také až za éry samostatného Československa. První z nich byla právě linka 15, která poprvé vyjela v červenci 1923 v trase Českomoravská továrna Libeň - Palmovka - Florenc - Václavské náměstí - Palackého náměstí - Anděl - Koulka. Až do roku 1985 se na lince neudály žádné zásadní změny, byť od roku 1925 jezdila na vysočanské straně až na Harfu, od roku 1927 byla odkloněna z Koulky do Radlic, od roku 1930 na Zámečnici, od roku 1931 jezdí v trase Hloubětín - Zámečnice. Od roku 1932 je přeložena na větev ke Kolbenově továrně (dnešní nám. OSN). Od roku 1948 je prodloužena do Nového Hloubětína, od roku 1952 jezdí v podobě Hloubětín - Kotlářka a to až prakticky do roku 1977, kdy je od Anděla odkloněna k Nádraží Smíchov. V roce 1979 je nejprve prodloužena na Černý Most, v témže roce se vrací na Kotlářku. Od roku 1984 jezdí až k vozovně Motol, ale v listopadu 1985 je zrušena. Od 3.11.1985 jezdí v krátké nové trase Hrdlořezy Spojovací - Olšanské Hřbitovy. Od ledna 1986 jezdí jen na Vápenku (hrdlořezský lid byl vždy velmi úspěšný, pokud se jednalo o výměny "nevhodných" linek). V této nesmyslné trase vydržela jen tři měsíce. Od dubna 1986 ovšem začala jezdit na nové lince Florenc - Harfa - Černý Most. Zrušena byla v roce 1990 při prodloužení metra do Vysočan, od té doby se v Praze neobjevuje. Naděje na návrat svitla v roce 1995, kdy se uvažovalo o zřízení posilové linky 15 souběžné s linkou 4, i když se toto číslo objevilo na některých mapách, nakonec byla nová linka označena nesmyslným označením 34 (viz). Linka 15 tak na svou obnovu dosud čeká.
 
 

16 I tato linka vznikla v období stavebního boomu 20.let. Vyjela poprvé v září 1924 v trase Flora - Nám.Míru - Palackého nám. - Santoška. Od roku 1929 jezdila až ke Krematoriu ve Starašnicích, od roku 1930 do Radlic a od roku 1932 ke Smíchovskému nádraží. V letech 1936-1937 byla na dvě etapy prodloužena do Nových Strašnic. V této trase pak setrvala až do roku 1952, kdy začala jezdit v trase Vozovna Žižkov - Smíchovské nádraží, od roku 1963 pak (krátce)až do Hrdlořez. Od roku 1971 byla zkrácena na Olšanské hřbitovy. V roce 1973 byla prodloužena k Lihovaru, v roce 1978 pak i na druhé straně na Černokosteleckou. Od roku 1980 se linka vrátila do Hrdlořez. V letech 1981-1983 jezdila v trase Hrdlořezy, Spojovací - Radlic, od roku 1983 pak opět k Lihovaru, od roku 1988 pak dokonce až do Hlubočep. V roce 1991 byla zkrácena do trasy Spojovací - Anděl (objezdem ulicí Za Ženskými domovy). V roce 1995 začala jezdit po nové trati do Modřan, v trase Spojovací - Modřany, v úseku Nádraží Braník - Modřany jen ve špičkách pracovních dnů. Od roku 1996 jezdí do Braníka celodenně a celotýdeně. V roce 1998 byl ovšem omezen rozsah provozu, linka jezdí v pracovní dny 6-20, v sobotu 7-20 a v neděli 13-20 hod. V pracovní dny jezdí na lince dvojice, v sobotu a v neděli sóla. Na lince byl v letech 1974-1980 noční provoz, do roku 1979 jezdily noční spoje v trase Olšanské Hřbitovy (od ledna 1975 Černokostelecká - ) - Nádraží Smíchov, v letech 1979-1980 pak z Černokostelecká - Vozovna Motol.
 
 

17 Linka 17 za celou dobu své existence prakticky nezměnila svůj zásadní směr. Zřízena byla v červenci 1923 v trase Cementárna - Palackého n. - Můstek - Výstaviště - Královská Obora. Od roku 1924 jezdila až do Braníka, od roku 1931 pak byla zkrácena k Výstavišti a současně začala jezdit přes Čechův Most (namísto přes Můstek). Od roku 1932 byla prodloužena k elektrárně Holešovice, od roku 1936 na Vychovatelnu. Během válečných a poválečných let se měnila její ukončení v Holešovicích, nejčastěji se jezdilo na Pelc-Tyrolku. Od roku 1971 jezdila v trase Sídliště Ďáblice - Nádraží Braník, ve které setrvala prakticky do roku 1995 (kromě let 1975-1977, kdy jezdila odklonem přes Dělnickou), kdy byla prodloužena do dnešní trasy Sídliště Ďáblice - Sídliště Modřany. Standardní rozsah provozu je zajišťován dvouvozovými soupravami. V letech 1945-1978 jezdila linka i v noci, vždy v takřka stejné trase jako denní spoje. Poslední zajímavostí je pak provoz tramvajové linky náhradní dopravy X-17, která jezdila v roce 1996 mezi Střelničnou a Sídlištěm Ďáblice. Poprvé v historii na tuto linku byly nasazeny spřažené vozy KT8. Přestože zkušební provoz nebyl bez problémů, vozům se podařilo vcelku zvládnout kladené nároky
 
 

18 I tato linka vyjela poprvé v červenci 1923 a to v trase Holešovice - Václavské náměstí - Karlovo nám. - Vyšehrad, Fričova. Od roku 1925 začala jezdit po nové trati do Soběslavovy ulice, v roce 1926 pak až na Pankrác. Od roku 1930 jezdila v prodloužené trase Uranie - Kačerov. Od roku 1932 jezdila ovšem z Palackého náměstí přes Anděl do Radlic a to až do roku 1937, kdy byla ve směru od Radlic odkloněna ze Strossmayerovo nám. přes Letnou do Podbaby. V této podobě, pouze s dílčími změnami v centru se linka udržela až do roku 1971, kdy od Anděla začala jezdit k Lihovaru. Od roku 1972 (vlastně po 40 letech) se vrátila zpět z Karlova náměstí přes Pankrác na Budějovické náměstí, od roku 1974 byla z pochopitelných důvodů zkrácena k vozovně Pankrác. Od srpna 1978 začala jezdit ve velmi nevšední trase, když ve směru od vozovny Pankrác jela k Dopravním podnikům, odtud objezdem přes Holešovice zpět přes Strossmayerovo nám. a Národní Divadlo k Nádraží Braník. Tato trasa ale vydržela jen rok, od roku 1979 jezdí linka opět opět v relaci Pankrác - Dejvice, tentokrát je ale ukončena ve Vokovicích na Červeném Vrchu. Od července 1985 opustila centrum města, když od Pankráce začala jezdit od Karlova nám. okolo Národního divadla přes Chotkovy Sady, odtud po původní trase do Vokovic. Od dubna 1986 byla z Hradčanské odkloněna do stále platné trasy Vozovna Pankrác - Petřiny. Dvouvozové soupravy jezdí ve standardním rozsahu provozu. Noční provoz byl na lince zaveden v letech 1945-1978,do roku 1974 trasa odpovídala dennímu provozu, v letech 1974-1978 se jezdilo na trase Podbaba - Strossmayerovo nám. - Václavské n. - Karlovo n. - Otakarova - Kubánské nám. Další zajímavostí byla existence linky X-18 jako posilové linky v roce 1973.
 
 

19 Tramvajová linka je svým osudem spjata s oblastí Vysočan, navzdory tomu, že první její trasa vedla od července 1923 z Libně, u Kříže přes Palmovku, Florenc, Nám.Republiky, Muzeum, Tylovo nám. na nám. bratří Synků. Tuto základní trasu si linka podržela až do roku 1932, kdy začala jezdit v trase Harfa - Florenc - Tylovo n. - Pankrác, zakrátko byla přeložena na větev k dnešními nám.OSN. Od roku 1949 pak začala jezdit v prodloužené trase Nový Hloubětín - Spořilov a to prakticky až do roku 1983, kdy byla od Florence odkloněna přes Strossmayerovo náměstí k Výstavišti. V této trase zůstala do jara 1985, poté krátce nejezdila, a od listopadu 1985 začala jezdit v nové vysokokapacitní trase Florenc - Nový Hloubětín, (od r.1987 až do (Starého) Hloubětína), typickým vozem tehdy byly i tramvaje KT8. Od roku 1990 byla od Palmovky vedena přes Ohradu a Olšanské Hřbitovy na Kubánské náměstí. V roce 1998 pak byla prodloužena z Hloubětína na Černý Most. Linka jezdí ovšem jen pracovní dny 6-20, v sobotu 7-20 a v neděli 13-20 hod, vše zajišťují sólo vozy. Noční varianta linky existovala v letech 1945-1983. Trasa byla většinou shodná s denní, výrazně se odlišovala jen poslední dva měsíce provozu, kdy začala jezdit z Černého Mostu od Florence přes Můstek, Újezd a Hrad na Bílou Horu.
 
 

20 Linka byla poprvé zavedena v létě 1924 v trase Čechovo náměstí - nám. Míru - Palackého náměstí - Rudolfinum. Od roku 1925 byla prodloužena k dejvickému nádraží, pak jezdila i do Starých Dejvic, kde byla opět prodlužovaná několikrát v souvislosti s výstavbou tratě. Od roku 1931 jezdí z Dejvic do Střešovic, i tam byla několikrát prodlužována, až na Petřiny v roce 1950. Od roku 1961 byla linka ve směru od Petřin vedena z Klárova přes Újezd, Národní Divadlo, Můstek a Muzeum k Olšanským Hřbitovům. Od roku 1968 jezdila opět mezi Klárovem a Národním divadlem okolo Rudolfina, od roku 1971 byla prodloužena na Vápenku. V roce 1978 byla ovšem dramaticky zkrácena do trasy Petřiny - Špejchar. V této podobě zůstala až do roku 1986, kdy začala jezdit v nové trase Divoká Šárka - Dejvická - Hotel International. V této trase zůstala linka dosud, pouze v první polovině 90.let jezdila přechodně jen na Červený Vrch. Linka s jednoznačně napájecím charakterem provozu jezdí ve standardním rozsahu provozu s dvouvozovými soupravami. Několikrát jezdila už i zcela odříznuta od ostatní kolejové sítě, vždy při stavebních pracech na Prašném mostě. Noční provoz, který byl na lince zaveden v letech 1974-1985 se ovšem vždy zcela vymykal jakékoliv podobě s denním vedením linky. S tou snesl srovnání v letech 1974-1978, kdy noční linka měla jen odlišné vedení v centrální části města. Od roku 1978 jezdila linka z Petřin přes Národní divadlo, Prašnou bránu, Nákladové nádraží Žižkov a Vinici do Hostivaře, od roku 1980 z Vinice k Ústředním dílnám, od roku 1983 dokonce od Prašné Brány přes Florenc na Černý Most.
 
 

21 Tato linka, které poprvé vyjela v létě 1926 byla dlouhý čas typická pro směr Žižkov - Braník. Její první trasa ale vedla od vozovny Žižkov přes Bolzanovu, Václavské náměstí a Vyšehrad do Michle, k Cementárně jezdila teprve od roku 1927, do Braníka od roku 1928. Od roku 1933 byla prodloužena do Hrdlořez, Spojovací. V roce 1963 byla krátkodobě zkrácena na Vápenku, od roku 1977 jezdila po zrušení tratě Husitskou ulicí odklonem přes Olšanské náměstí, v roce 1978 byla opět krátkodobě zkrácena na Vápenku. Vlastně první významná změna směru byla uskutečněna až v roce 1985, kdy byla linka odkloněna ve směru od Nádraží Braník z Karlova náměstí přes Národní divadlo na Staroměstskou a odtud kruhovým objezdem přes Malostranskou a Právnickou fakultu zpět do Braníka. Linka od té doby jezdila jen ve špičkách pracovních dnů, resp. v létě v neděli odpoledne. Od roku 1986 pak byla v centru města ukončena objezdem Palackého nám. - Národní Divadlo - Spálená - Karlovo náměstí. Od roku 1991 přestala linka jezdit zcela. Obnovena byla až v roce 1995 v trase Národní divadlo (stejný kruhový objezd jako dříve) Nádraží Braník - Sídliště Modřany. Od jara 1996 je prodloužena na Sídliště Modřany, ovšem v roce 1998 byla zkrácena opět do Braníka a nad jejím osudem dnes visí temné mraky. Linka jezdí i nadále jen ve špičkách pracovních dnů, jsou nasazovány dvouvozové soupravy. Linka nikdy nejezdila v noci
 
 

22 Linka 22, která vyjela poprvé v srpnu 1928 mezi Vypichem a Krematoriem Strašnice patří rovněž mezi linky, které za celou dobu své existence nezměnily svůj základní přepravní směr. Od počátku provozu jezdila přes Pohořelec a přes Chotkovy Sady, okolo Rudolfina a Národního divadla, nejprve ale přes Můstek a Muzeum. V roce 1933 byla přesměrovaná okolo nádraží v Dejvicích. Krátce nato byla zkrácena k Olšanským hřbitovům, od roku 1936 byla ovšem ve strašnické oblasti prodloužena na Průběžnou, na druhém konci jezdila od roku 1937 až na Bílou Horu. V roce 1942 se linka vrátila na svojí typickou trasu přes Pohořelec a Chotkovy Sady, naopak byla ovšem opět zkrácena k Olšanským hřbitovům. Po válce se (kromě dílčích změn Bílá Hora/Vypich) měnil už jen průběh centrální částí města a ukončení ve východní části. Nejprve, od roku 1961 začala jezdit od Muzea přes Nám.Míru na Čechovo náměstí, od roku 1967 začala jezdit přes Újezd (namísto Rudolfina). V roce 1972 začala jezdit až na Kubánské náměstí, od roku 1977 pak až na Hostivařské náměstí. V roce 1980 začala jezdit Spálenou ulicí, a od roku 1982 byla prodloužena k Nádraží Hostivař, v této podobějezdí beze změn dodnes, pomineme-li krátkodobé zkrácení na Vypich v roceh 1991. Linka patří k nejzatíženějším linkám v Praze, je také vedena jedněmi z nejhezčích úseků na Hradčanech a na Malé Straně. Rozsah provozu je standardní, samozřejmě i s dvouvozovými soupravami.
V letech 1966-1985 jezdila linka i v noci. Od samého počátku jezdila až na Hostivařské náměstí, ostatní trasa linky byla většinou ve shodě s denním vedením. Linka rovněž jezdila v letech 1926 a 1927 jako zvláštní linka při sportovních událostech
 
 

23 Poprvé vyjely tramvaje na linku 23 v prosinci 1929, a to mezi Michlí, nám.bratří Synků, Tylovým náměstím, Muzeem, Můstkem, Rudolfinem, Klárovem a Starými Dejvicemi, tzn. hodně podobná trasa tehdejší lince 22. Linka byla ve 30.letech prodlužovaná na vokovické straně, od roku 1933 jezdila už k Vozovně Vokovice, od roku 1938 byla ovšem zkrácena na Bořislavku. Ukončení na michelské straně bylo většinou stálé, pouze od roku 1938 byla linka prodloužena do Chodovské ulice, až od roku 1955 jezdila do Záběhlic. V roce 1961 byla v centru města odkloněna od Nár.Divadla přes Jiráskovo, Karlovo n. na nám.I.P.Pavlova. Od roku 1967 začala jezdit namísto na Bořislavku k Hotelu International, krátce jezdily též některé spoje na Spořilov místo do Záběhlic. V roce 1974 byla linka zkrácena na nám.bratří Synků, v létě 1978 byla zrušena v této podobě, namísto toho začala jezdit ve zkrácené trase Červený Vrch - Dejvická - Prašný Most - Vypich. Od roku 1979 pak jezdila ještě v kratší trase Špejchar-Vypich a to až do roku 1991 kdy byla v rámci úsporných opatření zrušena.
Do ulic města se vrátila o 7 let později, kdy při reorganizaci linkového vedení začala jezdit v trase Malovanka - Kubánské náměstí. V celé své trase je linka souběžná s linkou 22 (vlastně se tak obnovil stav ze zahájení provozu této linky), má s ní prokládaný interval. Rozsah provozu je stejný jako u linky 22, tzn. standardní rozsah a dvouvozové soupravy.
Linka nikdy nejezdila v noci, tak jako linka 22 jezdila i tato jako zvláštní linka v letech 1926 a 1927 při sportovních událostech.
 
 

24 Předchozí linkou 23 skončilo období "masového" zřizování nových tramvajových linek, proto tato linka vznikla s poměrně značným odstupem až v září 1942, kdy začala jezdit jako napájecí linka v trase Bulovka - Pod Palmovkou - Dělnická - Florenc (kruhovým objezdem okolo Masarykova nádraží a Bílé labutě zpět). Vydržela ale jen do června 1943, kdy zanikla. Podruhé začala jezdit od ledna 1954 v obskurní trase Hostivař - Zahradní město. Zrušena byla v létě 1955. Až třetí pokus o zavedení linky byl úspěšný, od srpna 1959 začala jezdit v trase Městské muzeum - Václavské nám. - Karlovo nám. - Otakarova - Kubánské náměstí. Od roku 1961 byla linka prodloužena k nádraží Strašnice, od roku 1964 jezdila do Zahradního města (současně také od Městského muzea začala jezdit k Výstavišti), od roku 1972 jezdila k Vychovatelně, v roce 1974 pak byla prodloužena až na Sídliště Ďáblice. Několikrát se měnilo její vedení v oblasti Holešovic, linka jezdila střídavě přes Libeňský most, nebo přes Pelc-Tyrolku, resp.Trojskou. Od roku 1984 začala jezdit mezi Palmovkou a Florencí Sokolovskou, byla též prodloužena k nádraží Hostivař, od roku 1987 byla ale zkrácena na Kubánské náměstí, od roku 1990 jezdí opět k Nádraží Strašnice. Rozsah provozu je opět standardní s dvouvozovými soupravami.
Linka jezdila v letech 1978-1985 i v noci, opět většinou v trase shodné s denní. Jako zvláštní linka jezdila i v letch 1938,1948 (slety) a v roce 1950.
 
 

25 Linka 25 vyjela poprvé už v létě 1919 mezi Českomoravskou továrnou a mezi Klárovem. Její trasa byla shodná s linkou 5 (viz), právě kromě úseku ve Vysočanech. Takto se linka udržela až do roku 1923. Do města se potom vrátila až v roce 1959, kdy začala jezdit opět v podivné trase Nový Hloubětín-Palmovka (její použití bylo pro cestující do průmyslové oblasti, kteří přijížděli ve směru od Kobylis. Až v lednu 1967 byla linka výrazně prodloužena z Palmovky okolo Městského muzea, Dopravních podniků, přes Strossmayerovo náměstí, Špejchar, Vozovnu Střešovice na smyčku Královka. Od roku 1971 byla její trasa v oblasti Prahy 6 změněna přeložením na Červený Vrch, hned od roku 1972 jezdila až do Divoké Šárky. V témže roce byla odkloněna z Balabenky na Harfu, od roku 1975 jezdila opět jen na Červený Vrch, v roce 1976 byla prodloužena do Hloubětína. V roce 1979 byla prodloužena na obou koncích do trasy Černý Most - Divoká Šárka. Od roku 1980 jezdila místo Sokolovskou přes Holešovice a Libeňský Most. V roce 1984 byla odkloněna z Dělnické k nádraží Holešovice a odtud Trojskou na Sídliště Ďáblice, v listopadu 1985 pak začala jezdit z Dejvické k Hotelu International. Zkrácena byla v listopadu 1991 na Střelničnou. Další změna se pak udála až v roce 1998, odkdy začala jezdit od Dělnické přes Libeňský Most, Vychovatelnu k Vozovně Kobylisy. Provoz je opět standardního rozsahu s dvouvozovými soupravami. Na lince nebyl nikdy noční provoz, za zmínku slouží jen existence této linky jako zvláštní v letech 1932 a 1955 (slet/spartakiáda)
 
 

26 Dnešní nejdelší linka pražské tramvajové sítě vyjela poprvé až v roce 1961 v trase Pelc-Tyrolka - Dělnická - Dopravní podniky - Nám.Republiky - Olšanské náměstí - Flora - Nádraží Strašnice. První změnou bylo až v roce 1972 přeložení do trasy okolo Hlavního nádraží a Muzea. Od roku 1974 jezdila linka z Hybernské na Vápenku, krátce přes Tachovské náměstí, poté přes Olšanské nám. a Nákladové nádr.Žižkov. Od roku 1975 byla zkrácena k Výstavišti, naopak v roce 1977 byla odkloněna od Nákladového nádraží Žižkov přes Olšanské hřbitovy a Vinici opět k nádraží Strašnice. Další významnou změnou bylo hned v roce 1978 přeložení do trasy Nádraží Strašnice - nádr.Střed - Strossmayerovo nám. - Hradčanská - Podbaba,Hotel International. Od roku 1984 jezdila linka přes Floru namísto nákl.nádraží Žižkov. V roce 1985 začala jezdit z Dejvické do Divoké Šárky, v roce 1990 pak byla prodloužena z nádraží Strašnice k nádraží Hostivař. Poté následovala v roce 1998 jen dílčí změna v centrální části - linka jezdí jednak opět přes Nákladové nádraží Žižkov, jednak namísto přes Nám.Republiky jezdí přes Hlávkův Most. I tato linka jezdí ve standardním rozsahu provozu dvouvozovými soupravami.
Noční provoz byl na lince v letech 1974-1978 a 1980-1985. V prvním období se noční linka lišila prodloužením do Zahradního města, ve druhém období jezdila linka namísto do Podbaby do Divoké Šárky. Linka také jezdila v letech 1948,1955,1960 při sletech/spartakiádách jako zvláštní linka. Za zmínku stojí ještě dvoojnásobná existence spojů X-26, ty jezdily několik měsíců po zahájení provozu v r. 1961 v polookružní trase Flora-Bulhar, poté jezdily v roce 1988 při výluce na Senovážném náměstí, kdy byla zřízena linka X-26 Olšanské Hřbitovy - Hlavní nádraží provozovaná vozy KT8, obracelo se na kolejovém přejezdu u Hlavního nádraží
 
 

27 Tato linka vyjela poprvé rovněž v roce 1961 a to v trase Černokostelecká - Průběžná - Otakarova - Výtoň - Palackého náměstí - Anděl - Lihovar. Až do roku 1985 docházelo pouze ke změnám v ukončení, v Praze 10 jezdila od roku 1967 trvale k Ústředním dílnám DP, na Praze 5 se střídaly několikrát koncové smyčky - buď Smíchovské nádraží, Lihovar nebo Hlubočepy. V této trase linka jezdila do listopadu 1985, kdy byla v rámci přečíslování linek do jednotné řady 1..26 přečíslována na 7 (viz) spolu se změnou trasy. Od té doby tato linka v Praze nejezdí, nejezdila nikdy ani v noci. Jako zvláštní byla linka vedena v letech 1948,1955,1960 (slety/spartakiády), jezdila i krátce v roce 1950. V letech 1972-1973 jezdily při výlukách i spoje označené jako X-27.
 
 

28 Linka 28 (spolu s linkou 30) patří mezi linky které se do historie městské dopravy v Praze zapsaly asi nejméně. Poprvé vyjela v roce 1962 v okružní trase Nákladové nádraží Žižkov - Flora - Muzeum - Můstek - Bulhar - NNŽ. Takto ovšem jezdila jen do roku 1963, kdy byla přeložena na trasu Kubánské nám. - Vinice - Flora - Můstek - Muzeum - Bulhar -Flora - Kubánské náměstí. Krátce vyjížděla též z Černokostelecké, od roku 1966 pak od Nádraží Strašnice, později jen od Olšanských hřbitovů. V roce 1968 začala jezdit od Výstaviště přes Strossmayerovo náměstí, Nám.Republiky a Bulhar k Olšanským hřbitovům. Zrušena byla v roce 1970. Podruhé začala jezdit až v roce 1974 v neobvyklé trase Nádraží Braník - Palackého n. - Anděl - Nádraží Smíchov - Lihovar. Populární "pobřežní hlídka" zůstala v této podobě do roku 1978, kdy byla opět zrušena a začala jezdit od srpna 1978 v nové trase Kubánské nám. - Otakarova - I.P.Pavlova - Karlovo n. - Anděl. Noční můra všech kartografů se v této podobě udržela jen do prosince téhož roku, kdy dojezdila definitivně. Od té doby se číslo 28 v pražské dopravě nevyskytuje, jediným "přiblížením" byla existence náhradní linky autobusové dopravy X-28 při rekonstrukci tratě na Bílou Horu v roce 1992. Noční provoz na lince nebyl, v letech 1948/1955/1960 jezdila linka jako zvláštní (opět slet/spartakiáda)
 
 

29 Tato tramvajová linka jezdila v Praze od roku 1966, kdy začala jezdit z Černokostelecké přes Floru a Muzeum, dále přes Můstek, Prašnou Bránu, Hlavní nádraží k Muzeu a zpět. Od roku 1968 jezdila až k Ústředním dílnám DP, v roce 1971 byla namísto kruhového objezdu centrem města vedena od Muzea přes Můstek a nám.Republiky k Výstavišti, roku 1972 byla odtud prodloužena přes Vychovatelnu k Vozovně Kobylisy. Tato základní trasa pak zůstala zachována prakticky až do ukončení provozu, v letech 1975-1977 jezdila linka přes Dělnickou, od roku 1977 Trojskou. Po zrušení tramvajové trati na Václavském náměstí byla z Můstku odkloněna přes Spálenou, Karlovo nám., Nám.Míru a Korunní. Další zrušení tramvajové trati, tentokrát na Příkopech se stalo této lince osudné, od 4.7.1985 přestala linka jezdit definitivně a dosud se do Prahy nevrátila.
V letech 1978-1980 jezdila linka i v noci, beze změny v trase Vozovna Kobylisy - Černokostelecká, jako obvykle ve shodné trase s denním vedením. Linka 29 tak byla nejvyšším číslem linky, která jezdila ve dne i v noci.
Kromě toho tato linka jezdila jako zvláštní v letech 1948,1950,1955,1960,1965, většinou opět při sletech nebo spartakiádách.
 
 

30 Tramvajová linka tohoto čísla začala jezdit v roce 1967, kdy byla pro ní zřízena trasa Červený Vrch - Dejvická - Hradčanská - Klárov - Národní Divadlo - Výtoň - Nádraží Braník. K jediné změně za dobu existence linky došlo v roce 1971, kdy byla prodloužena do Divoké Šárky. Poté už na lince nebyla žádná změna až do jejího zrušení v srpnu 1978. Od té doby linka nejezdila, zdálo by se že navždy. Když od roku 1985 začaly být zřizovány zvláštní výlukové linky ze série 30 xxx, začínalo se vždy číslem 31. Tato praxe ovšem byla prolomena v roce 1996, kdy v listopadu 1996 jezdila zvláštní linka 30 mezi Spojovací a Střelničnou.
Linka 30 nikdy nejezdila v noci, kromě toho existovala v letech 1938,1955,1960,1965 jako zvláštní linka při sletech
 
 

31 Linka 31 poprvé vyjela v roce 1968. V celé své trase odpovídala tehdejší lince 23, pouze v jihovýchodní části byla vedena ne do Záběhlic, ale na Spořilov. Zanikla v roce 1971. Hned v roce 1972 byla obnovena v nové trase mezi Královkou, Vozovnou Střešovice, Spartou, Strossmayerovým náměstím, Dělnickou a Vychovatelnou. Od roku 1973 byla linka odkloněna jednak na Petřiny, jednak byla prodloužena na Sídliště Ďáblice. Od roku 1977 začala jezdit jen na Střelničnou. V roce 1984 byla vedena místo linky 25 od Libeňského mostu přes Palmovku a Harfu na Černý Most. Rok nato, v roce 1985 byla v rámci přečíslování tramvajových linek na jednotnou řadu 1-26 přeznačena(bez změny trasy) na linku 1, od té doby se nelze s linkou 31 setkat v pravidelném provozu.
Ovšem od druhé poloviny 80.let se začalo s praxí označovat krátkodobé tramvajové linky, zřizované v někdy značně neobvyklých trasách při výlukách kolejové sítě označovat čísly linek řady 30. Linka 31 poprvé vyjela v roce 1987, od té doby se opakuje při výlukách v síti velmi pravidelně.
Linka rovněž nikdy nejezdila v noci, v provozu byla jako zvláštní linka i v letech 1938,1960,1965 - jako obvykle slety nebo spartakiády
 
 

32 Označení linky 32 bylo nejvyšší použité v pravidelném denním provozu (kromě trochu sporné kapitoly linek 33 a 34). Tato linka vyjela poprvé v srpnu 1971 na trase Černokostelecká - Průběžná - Otakarova - Výtoň - Anděl - Kotlářka, tzn. ve velmi podobné trase s linkou 27. Hned v listopadu byla prodloužena k Ústředním dílnám DP. Pak byla tato linka v provozu beze změn do srpna 1978, kdy byla v této podobě zrušena. Znovu začala jezdit v krátké trase Petřiny - Prašný most - hotel International, ale jen do února 1979, kdy zanikla definitivně. Od roku 1987 je linka znovu poměrně často v provozu při příležitostných výlukách pražské kolejové sítě, opět v často velmi různých trasách.
Linka jezdila i v letech 1938 a 1960, opět při sletech/spartakiádách
 
 

33 Linka 33 je rovněž někdy považovaná za pravidelnou linku. Pokud pomineme tradiční existenci při spartakiádě v roce 1965, pak začala jezdit od léta 1971 v trase Hostivařské náměstí - Průběžná - Otakarova - I.P.Pavlova - Karlovo náměstí - Výtoň - Nádraží Braník. Linka jezdila sice pravidelně, ale vždy jen v neděli odpoledne v letním období. Ve stejné trase byla vedena i v letech 1972,1973 a vlastně i 1974, to už ale nesla označení 41. Nelze tedy hovořit o tom, že by linka jezdila jako pravidelná, nutno ovšem přiznat, že se alespoň dostala na mapy. V letech 1974 a 1975 jezdila na 1.máje. Od roku 1987 jezdí opět jako výluková linka na zvláštních trasách, opět v celku pravidelně, v roce 1990 jezdila i jako zvláštní linka Královka - Špejchar.
 
 

34 I u linky 34 lze vést spory, zda jezdila jako pravidelná nebo ne. Po tradičním zahájení existence při spartakiádě 1965 začala linka jezdit od léta 1971 v trase Městské muzeum - Nádraží Střed - Václavské náměstí - Myslíkova - Výtoň - Nádraží Braník. I tato linka jezdila jen v neděli odpoledne v létě. Podobně jako linka 33 byla zavedena i v letech 1972 a 1973 (v roce 1974 jezdila jako 42). Provoz se pak zredukoval jen prvomájové dny v letech 1974 a 1975. Od roku 1989 jezdila linka zase vcelku pravidelně při různé náhradní dopravě. Ovšem od května 1995 byla zřízena v trase Kotlářka - Karlovo náměstí - Kubánské náměstí, čili v trase prakticky shodné s linkou 4, kdy jezdila pravidelně v pracovní dny mezi 5.00-20.00. Toto nesmyslné označení pro pravidelnou linku bylo zvoleno nejspíše z touhy vyjádřit příbuznost s linkou 4 (původně se uvažovalo totiž o označení 15). Linka 34 zanikla v listopadu 1998, zanechala po sobě otazník: Lze jí považovat za pravidelnou linku, nebo ne?
 
 

35 Po zastavení provozu na železniční trati mezi stanicemi Praha-Těšnov a Praha-Vysočany v roce 1972 došlo též k částečnému nahrazení tramvajovou dopravou. Původní linka X byla označena 29.června 1973 jako 35 (linka téhož čísla jezdila ovšem i o spartakiádě 1965). Tehdy jezdila v trase Hloubětín - Balabenka -Palmovka. Od září 1973 začala jezdit v delší trase Harfa - Palmovka - Florenc - Městské muzeum - nádraží Střed - Bolzanova - Hybernská - Nám.Republiky - Florenc a zpět, v centru města tedy měla krajně neobvyklý objezd ve tvaru číslice 8. Od prosince 1973 pak vyjížděla z dnešního náměstí OSN, zbytek trasy byl stejný. Linka přestala jezdit v květnu 1974. Do ulic města se dostala ještě v roce 1975 při spartakiádě, od roku 1987 jezdí opět vcelku pravidelně jako linka náhradní dopravy, typický je pro ní provoz vozy KT8 v oblasti Prahy 5 nebo Prahy 8.
 

36 Linka jezdila poprvé na I.máje v roce 1974, pak při spartakiádě 1985. Od roku 1991 jezdí opět příležitostně jako linka náhradní dopravy. Typicky to byla např. okružní linka z Černého Mostu přes Harfu, Balabenku a nádr.Vysočany zpět, byla takto v provozu již několikrát.
 
 

37 Linka tohoto čísla jezdila poprvé v roce 1973 při sportovní akci, v letech 1980 a 1985 při spartakiádách. Od roku 1991 se opět objevuje v síti jako linka náhradní dopravy, typickým výkonem je rovněž protiběžná linka k lince 36 (viz)
 
 

38 Linka 38 jezdila při spartakiádách v letech 1965,1980,1985, od roku 1991 je opět jako linka náhradní dopravy (jezdí ovšem podstatně méně než linky nižších čísel)
 
 

39 Tato linka poprvé vyjela až v roce 1980 při spartakiádě, stejně tomu bylo i v roce 1985. Pak na svou další příležitost čekala až do roku 1997, kdy jezdila jako linka náhradní dopravy při rozsáhlých výlukách v centru města, její trasa se několikrát měnila.
 
 

40 Tato linka jezdila jen při spartakiádě v roce 1980. Od roku 1985 ovšem byla číslem 40 formálně označovaná lanová dráha na Petřín (jen krátký čas).
 
 

41 Linka 41 má velmi bohatou historii. Poprvé vyjela v roce 1974, kdy "převzala" trasu a rozsah provozu nedělní posilové linky 33 (viz). Další rok ovšem již tato linka nebyla v provozu, reálně ovšem jezdila při řadě výluk, vždy na I.máje a o spartakiádách. V roce 1983 začala jezdit opět pravidelně v létě v neděli odpoledne v trase Výstaviště - Bílá Labuť - Můstek - Újezd - Lihovar. Stejně jezdila i v roce 1984, v roce 1985 byla odkloněna Jindřišskou a Vodičkovou. V dalším roce už nevyjela a do sítě se vrátila až na jaře 1991, kdy při příležitosti Všeobecné výstavy jezdila od Výstaviště polookružní trasou přes Dlouhou tř. Nám.Republiky a Vltavskou zpět, ovšem pro nezájem cestujících dojezdila hned v červnu 1991 a od té doby do ulic města nevyjela.
 
 

42 Rovněž linka 42 vyjela poprvé v červnu 1974, kdy převzala trasu linku 34. V trase Městské Muzeum - Nádr.Braník jezdila jen 14 dní, pak byla prodloužena na Výstaviště. I tato linka nebyla po sezóně obnovena. Pak jezdila opět jako linka 41 při různých příležitostech až do roku 1986. I tato linka byla zavedena v květnu 1991 při příležitosti Všeobecné výstavy, v protisměrné trase s linkou 41, zrušena byla rovněž v červnu. Linka 42 ovšem vyjela i poté, stává se pravidlem, že pokud je vypravovaná zvláštní linka při příležitosti nějaké akce na Strahovském stadionu, pak je to právě linka 42 v trase Špejchar - Královka - rozsah akcí je různorodý od sokolských sletů přes veletrhy až po koncerty Pink Floyd a Rolling Stones (nasazování se datuje od roku 1991, předtím se experimentovalo s označením jako 33 nebo X). Zajímavé bylo i poslední známé provozní nasazení linky 42 při příležitosti veletrhu For Arch na podzim 1997, kdy na lince 42 jezdily sólo vozy - není známo, že by se tento způsob na zvláštních linkách někdy praktikoval
 
 

43 Linka 43 jezdila v letech 1975-1986, výhradně při náhradních dopravách, nebo při spartakiádách, prvních májích a podobných akcích
 
 

44 Linka 44 jezdila rovněž v letech 1975-1985 výhradně při náhradních dopravách, nebo při spartakiádách, prvních májích a podobných akcích. Linka se objevila v pražské síti ještě roku 1991, kdy v noci z 14.9. na 15.9. jezdila z Královky přes Špejchar, Vltavskou, Nám.Republiky a Strossmayerovo náměstí zpět na Královku, to vše při příležitosti Truck and Country festivalu na Strahově. Kromě výše zmíněné linky 42 je to zatím poslední doložený případ provozu linky série 40 (doplnění vítáno!!)
 
 

45 Další linka provozovaná v letech 1975-1985 při spartakiádách a I.májích. Jedinou výjimkou bylo nasazení na výlukové tramvajové lince 45 v létě 1983 při částečné uzavírce Trojské ulice, při té příležitosti jezdily tramvaje zády k sobě!
 
 

46 Linka jezdila v letech 1975-1985 celkem 5x při spartakiádách nebo I.májích. V roce 1986 se dočkala celkem pravidelného provozu, když jezdila mezi červnem a září v trase Nádraží Braník - Národní Divadlo - Karlovo nám. - nádraží Braník, tedy vlastně v trase linky 21, která tou dobou jezdila jen ve špičkách pracovních dnů. Následujícího roku už tato linka nevyjela, místo toho jezdila linka 21 i v neděli odpoledne
 
 

47 Jen čtyřikrát, v letech 1975-1985 se dočkala tato linka provozu (3x spartakiáda, 1x I.máj 1982)
 
 

48 Tato linka jezdila jen 3x, v letech 1975,1980,1985, vždy při spartakiádách
 
 

49 Linka jezdila jen 3x, Nejprve v letech 1980,1985 při spartakiádách. V letech cca. 1987-1996 se označení 49 používalo (interně) pro lanovku na Petřín, to ovšem zjevně nevadilo zavedení zvláštní linky 49 Dlabačov - Klárov - Nám.Republiky - Těšnov - Dlabačov při koncertu Rolling Stones v roce 1990.
 

50 Linka 50 je naprostým unikátem pražské tramvajové dopravy, protože za takřka 125 let existence byla v provozu jediný den, a to 22.června 1985, opět v souvislosti se spartakiádou
 

51-58 Linky 51-58 byly zavedeny 3.listopadu 1985 a znamenaly převrat v nočním provozu tramvajové dopravy v Praze. Byla tak vytvořena naprosto nezávislá síť na denním provozu. Všechny linky měly a dodnes mají stejné provozní charakteristiky, jednotný interval 40 minut, všechny linky se pravidelně sjíždí každých 20 minut v zastávce Lazarská (při jednom sjezdu je v zastávce přítomen od každé linky vždy jeden směr, za dalších 20 minut přijíždějí opačné směry). Linkové vedení je nesmírně stabilní, kromě nevyhnutelného prodlužování po nových tramvajových tratí došlo v noční síti k jediné změně. Všechny linky zpočátku jezdily dvouvozové, od března 1991 jezdí na linkách sólo vozy, výjimkou jsou dny, kdy se v Praze konají některé zvláštní kulturní nebo sportovní akce (např.koncert Pink Floyd v září 1994 v Praze) a kdy tyto linky jezdí ve dvojicích. Od ledna 1998 začínají na linkách jezdit i vozy T6.

51 Divoká Šárka - Strossmayerovo n. - Právnická fakulta - Lazarská - I.P.Pavlova - Flora - Nádraží Strašnice. Při výluce v roce 1991 provoz též tramvajové linky X51

52 Hlubočepy - Anděl - Karlovo n. - Lazarská - Masarykovo nádraží - Palmovka - Harfa - Černý Most, beze změn

53 Vozovna Kobylisy - Výstaviště - Nám.Republiky, - Lazarská - Karlovo n. - Otakarova - Vozovna Pankrác

54 Sídliště Ďáblice - Vychovatelna - Dělnická - Výstaviště - Právnická fakulta - Lazarská - Karlovo n. - Nádraží Braník, od května 1995 z Nádr.Braník na Sídliště Modřany

55 Černý Most - nádr.Vysočany - Palmovka - Florenc -Lazarská - Otakarova - Průběžná - Vinice - ÚD Hostivař, od roku 1995 z Palmovky přes Ohradu a Hl.nádraží

56 Petřiny - Strossmayerovo n. - Lazarská - I.P.Pavlova - Otakarova - Spořilov, beze změn

57 Nádr.Hostivař - Průběžná - Nám.Míru - Lazarská - Újezd - Hradčanská - Bílá Hora, beze změn

58 Hrdlořezy, Spojovací - Želivského - Flora -Hl.Nádraží - Lazarská - Újezd - Anděl - Vozovna Motol, od listopadu 1987 na Kotlářku, od května 1988 na Sídliště Řepy
 

59 Linka 59 byla zavedena 23.listopadu 1990, jezdila z Kubánského nám. přes Otakarovu, Výtoň a Anděl na Laurovou. Důvodem pro její zavedení bylo experimentální ukončení provozu denních linek již ve 22.00. Od té doby do cca. 00:30 jezdily noční linky v intervalu 15 minut (bez přestupu v Lazarské). Pro obsluhování úseků nepojižděných nočními linkami zůstávaly v provozu i linky 1 a 20, kromě nich byla zavedena právě linka 59 (a 60). Celý tento experiment byl jako neúspěšný zrušen již 26.března 1991, což znamenalo i zánik linky 59.
 

60 Linka 60 vznikla v trase Olšanské Hřbitovy - Flora -Muzeum - I.P.Pavlova - Otakarova ve stejné době a ze stejných důvodů jako linka 59, zrušena byla rovněž ze stejných důvodů a ke stejnému datu.
 

91 Zcela novým aspektem v městské dopravě bylo zavedení pravidelné historické linky provozované výhradně dvounápravovými motorovými a (ne zcela vždy) i vlečnými vozy. Poprvé taková linka vyjela 15.května 1991 v trase Výstaviště - Nám.Republiky - Václavské náměstí - Lazarská - Právnická fakulta - Výstaviště. Linka jezdila jen v neděli a o svátcích a byl na ní zvláštní tarif. Provoz byl zastaven na podzim téhož roku. I když provoz nebyl příliš výnosný, byl milým oživením a proto byl zaveden následujícího roku znovu, to v poněkud neobvyklé trase Žižkov, Vápenka -Olšanské náměstí - Hlavní nádraží - Lazarská - Újezd - Čechův Most - Právnická fakulta a zpět. Od června 1991 byla linka zkrácena ve směru z centra k Hlavnímu nádraží (vůz byl nejprve odstaven na zbytky kolejí ve směru do Opletalovy, pak se obracel na přejezdu v prostoru dnešní zastávky Hlavní nádraží), v té době na této lince jezdily sólo vozy. Od roku 1993 až dodnes má provoz stálý charakter, vozy vždy vyjíždějí v hodinových intervalech od Výstaviště, a jedou polookružní trasu přes centrum města zpět na Výstaviště. Trasa má obvykle variabilní vedení přes Újezd nebo přes Karlovy Lázně, liší se i směr objezdu. Linka je pochopitelně poměrně často poznamenaná výlukami, ale za celou dobu provozu se stala pravidelnou atrakcí a bude v provozu i nadále
 

92 Tato linka vyjela 18.dubna 1992, a stejně jako linka 91 byla obsluhovaná dvounápravovými vozy. Linka jezdila v trase Dlabačov - Pražský hrad - Malostranská - Malostranské náměstí (kde obracela na přejezdu), jezdily na ní jen sólo motorové vozy. Linka vedla velmi atraktivní, ale bohužel směrově velmi náročnou oblastí, a proto byl provoz na lince již 4.května z bezpečnostních důvodů zastaven. Linka poté jezdila (zřejmě z komečních důvodů) jeden den na jaře 1997. Znovu pak vyjela na trochu delší čas v září 1997, kdy při příležitosti 100 let dopravního podniku města Prahy jezdila v trase linky 91 (se stejnými parametry), ale jezdila zdarma (linka 91 byla v té době zrušena). Tento provoz byl zhruba týdenní, od té doby se s linkou 92 nešlo setkat
 

99 Cca. od roku 1996 je formálně tímto číslem v interních materiálech dopravního podniku značena lanová dráha na Petřín

100, 120. Při oslavách 100. a 120. výročí tramvají v Praze je doložen vůz, na kterém bylo "číslo linky" odpovídající výročí, ve všech případech šlo jen o symbolickou jízdu v čele tramvajového průvodu. Je možné, že podobné označení existovalo i v případě jiných výročí.
 

900 Kuriózní linka kolejové dopravy byla v provozu v létě 1995, šlo o náhradní železniční dopravu (motorovým vozem řady 810) mezi "Komořany" - novou zastávkou na vlečce do cukrovaru a mezi Modřany. Tato výluka byla vyvolaná uzávěrou Komořanské ulice a nemožností vést náhradní dopravu jiným způsobem. Zde je zmíněno jen pro úplnost.
 

A-F Linky označené písmeny neměly nikdy tradici v Praze. Toto označení existovalo hlavně mezi 30.listopadem 1942 a 18.lednem 1945, kdy jezdily takto označené noční tramvajové linky. Linky měly centrální přestupní bod u Hybernského (dnešního Masarykova nádraží). Po válce se tato praxe již neujala, noční linky byly značené čísly. Písmena se kromě toho používala již jen v případě některých zvláštních linek, i tehdy ale dost výjimečně.
 

A V letech 1942-1945 jezdila v noci v trase Vypich - Hrad - Klárov - Staroměstské n. - Hybernské nádraží (dnes Masarykovo) - Muzeum - nám.Míru - Čechovo náměstí. Označení A bylo použito ještě v roce 1972 pro zvláštní tramvajovou linku jezdící při mistrovství světa v ledním hokeji. Od roku 1978 je takto značena II.trať metra.
 

B V letech 1942-1945 jezdila v noci Vojenská nemocnice - Klárov - Újezd - Hybernské nádraží - Hlavní nádraží - Tylovo náměstí - Chodovská ul. (Michle). Označení B bylo použito ještě v roce 1972 pro zvláštní tramvajovou linku jezdící při mistrovství světa v ledním hokeji. Od roku 1985 je takto značena III.trať metra.
 

C V letech 1942-1945 jezdila v noci Bořislavka - Strossmayerovo náměstí - nám.Republiky - Hybernské nádr. - Flora - Vozovna Strašnice. Od roku 1974 je takto značena I. trať metra
 

D V letech 1942-1945 jezdila v noci Vozovna Kobylisy - Pelc-Tyrolka - Hybernské n. - Muzeum - Otakarova - Soudní náměstí. V roce 1995 jezdila v předvečer Mikuláše v Praze zdarma linka tramvaje provozovaná dvounápravovým vozem (vůz 349 s celovozovou reklamou Milky Way), která byla označena jako D (zřejmě =Dětská), a to jak na voze tak i na jízdních řádech. Od té doby se podobné jízdy každoročně opakují, písmeno D se při nich příležitostně používá dosud
 

E V letech 1942-1945 jezdila v noci Kolbenova továrna - Florenc - Hybernské n. - Václavské n. - Anděl - Zámečnice
 

F V letech 1942-1945 jezdila v noci Vozovna Žižkov - Bulhar - Hybernské n. - Národní Divadlo - Braník Ledárny

L Po Praze jezdí rovněž tramvaje označené písmenem L. V tomto případě nejde o označení "linky", ale o označení školního vozu. Ve většině případů se to také týká pouze školních vozů 55xx

O Linka jezdila v roce 1932 při sokolském sletu. Podle některých pramenů šlo o označení 0 (nula)
 

Ok Linka jezdila v roce 1912 při sokolském sletu
 

P Podle nepotvrzených pramenů se takto označoval ve 20.let otevřený vůz 500 jezdící na pravidelných okružních jízdách městem
 

S Linka jezdila při sokolském sletu v letech 1912,1920,1932 a při jiných sportovních událostech v letech 1921 a 1924.
 

St Linka jezdila při sletu v roce 1938
 

X Poslední linka našeho přehledu. Označení X se pro svojí "tajemnost" vždycky používalo k označování nějakých mimořádných spojů. Praxe nicméně většinou kombinovala označení X s nějakým dalším číslem pro vyjádření, co je vlastně nahrazováno. Samostatné písmeno X bylo používáno relativně málo. Poprvé to bylo v roce 1963 při výlukové dopravě. Podruhé se tak stalo od 3.července 1972, kdy byla zavedena nová tramvajová linka tohoto označení jako částečná náhrada za zrušenou železniční trať Těšnov-Vysočany. Nová linka jezdila z tehdejšího Nám.Lidových milicí přes Palmovku a Florenc, odtud pak neobvyklou trasou ve tvaru číslice 8 přes Nádraží Střed, Bolzanovu, Hybernskou a Nám.Republiky zpět na Nám. LM. Linka jezdila do 29.června 1973, kdy byla nahrazena linkou 35 (viz) v odlišné trase. Linka pak jezdila ještě při výluce v roce 1984, další nasazení bylo při mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1985. Označení X se použilo naposledy hned dvakrát v roce 1990 pro linku Špejchar - Královka (zvláštní akce na Strahovském stadionu). Od té doby se toto označení nepoužívá. Setkat se s ním lze ovšem velmi snadno - jednak v případě, že jsou při výlukách na linky řady 30 nasazovány vozy KT8, ty v tomto případě jezdí vždy s označením X v "budníku", skutečné číslo je pak na desce před řidičem. Druhým, častějším příkladem jsou soupravy označené X, které jsou odstaveny na zhruba 10 místech v síti. V případě závady na některém pravidelném spoji pak tyto vozy urychleně vyjíždí na trať aby ho nahradily. Vůz má pak ve střeše orientaci X, ovšem skutečné číslo linky je rovněž položeno před řidičem. Ani v jednom případě tak nelze hovořit o "existenci" linky X