Tramvaje v Praze 1875-1999
I.    Epocha - Koňská dráha (1875-1905)


Koňské tramvaje v ulicích měst se začaly objevovat od poloviny 60.let minulého století. V českých zemích bylo průkopníkem Brno (od roku 1869), ale tamní systém byl postaven spíše z prestižních, než z přepravních důvodů - ostatně také několikrát zkrachoval. První ekonomicky podložený dopravní systém tohoto typu tak nakonec vyjel až roku 1875 v Praze.
Ani zde se koňská tramvaj nerodila lehce. Města se v té době nijak nepodílela na budování těchto drah, vše záleželo na soukromých osobách. V roce 1873 byla zásluhou hraběte Zdeňka Kinského a podnikatele Bernarda Kollmanna ustavena Anglicko-česká tramwayová společnost, která krátce nato získala koncesi na stavbu koněspřežné dráhy mezi Smíchovem a Karlínem (obě tyto obce tehdy nebyly součástí města). V květnu 1873 ovšem nastal krach na vídeňské burze, a nově vzniklá společnost nemohla získat kapitál nutný ke stavbě.
Změna k lepšímu nastala až v roce 1874, kdy o stavbu dráhy začal usilovat Eduard Otlet, belgický podnikatel. Jeho snaha byla korunovaná úspěchem - po dohodě s původní společností a s městem získal v březnu 1875 povolení ke stavbě. Krátce poté se začalo stavět. První trasa vedla z Karlína dnešní Sokolovskou ulicí, ul.Na Poříčí, okolo Prašné brány, ulicí Na příkopech, přes Můstek k Národnímu divadlu, kde končila první větev. Přes tehdejší řetězový most nebyla stavba tratě povolena (i když plánovaná byla až na Smíchov). Trať tu prozatím končila. Úsek v Karlíně byl postaven jako dvoukolejný, přes Prahu se jezdilo jen jednokolejně s výhybnami (!), rozchod byl od počátku 1435 mm, celková délka zhruba 4,1 km.
Zkoušky probíhaly od září 1875. I když na dráze bylo nutné leccos opravit, nakonec byl pravidelný provoz slavnostně zahájen 23.září 1875.
Pro zahájení provozu bylo k dispozici 32 koní a 10 vozů. Vozy přitom nebyly pořízeny jako nové, ale jako ojeté - neznámo odkud. Odstavovány byly v Karlíně, kde na konečné byla zřízena malá vozovna. Provoz na koňské dráze byl denně mezi 6.00 až 23.00. I když koňka příliš nevynikala rychlostí, byla poměrně hojně využívaná. Následujícího roku se přikročilo ke stavbě další návazné trati na Smíchov. Vzhledem k tomu, že provoz tramvají přes řetězový most nebyl ani nadále povolen, bylo nutné novou trať vybudovat jako samostatnou - vedla z Újezda přes Anděl ke smíchovskému nádraží České západní dráhy. Dráha tak spojovala obě pražská nádraží (byť od jednoho byla poněkud vzdálená).
Následující léta se v provozu koňské dráhy neděly žádné zásadní změny. Postaveny byly pouze některé výhybny, aby se zrychlil provoz. Zdvojkolejnění celé tratě se stále odkládalo, namísto toho se řešily právní spory mezi městem a společností provozující koněspřežnou dráhu (důvodem byly některé neschválené změny v právním postavení společnosti. Až roku 1881 nastal další stavební rozmach. Nejprve byla položena druhá kolej v úseku Prašná brána - Můstek. Následujícího roku byla postavena druhá kolej i mezi Národním divadlem a Jungmannovým náměstím. Mezitím byl postaven dnešní Palackého most, a proto byla vyprojektovaná stavba další tratě na Smíchov, která by odstranila provozně nevyhovující pěší přechod řetězového mostu. Postavena byla trať Jezdeckou (dnešní Havlíčkovou ulicí) - okolo dnešního Masarykova nádraží, a dále dnešními Jindřišskou, Vodičkovou a Myslíkovou ulicí na Palackého n. a odtud k Andělu. Stavba byla otevřená 28.června 1883 a byla předznamenáním další stavební expanze. Ještě do konce roku byly postaveny další tratě, od Národního divadla přes Křížovnické nám. a Karlův most na Malostranské náměstí, v závěru roku pak z Křížovnického nám. přes Staroměstské nám., Celetnou, Hybernskou ulici k nádraží, a odtud dnešní Husitskou ulicí na Bezovku na Žižkově (tedy opět za hranice města). Kromě těchto nových tratí byla ještě položena druhá kolej na úseku mezi Prašnou bránou a Poříčím.
Stavba pokračovala i v roce 1884, kdy byly otevřeny další tratě mezi Josefským náměstím (dnešní nám.Republiky a Holešovicemi, a také z Můstku přes Václavské náměstí, okolo kavárny Demínka k Nuselským schodům (v blízkosti dnešního obratiště Zvonařka). Za tyto dva roky se délka sítě prakticky ztrojnásobila, délka činila 18.600 metrů. Stavební exploze pak byla ukončena roku 1885, kdy bylo postaveno prodloužení z Holešovic do Královské obory. Stavební vývoj koňky tak byl prakticky ukončen - s výjimkou drobných přeložek a jiných změn.
Nové tramvajové vozy byly dodávány od roku 1876 prakticky výhradně od Ringhoffera. Jejich přesný počet není znám, faktem je, že největší dosažené číslo bylo 117, ale některá nižší čísla byla zcela určitě obsazena dvakrát.
Od počátku 90.let minulého století bylo zřejmé, že koňka příliš nevyhovuje potřebám města - ať už nízkou rychlostí, nebo i tím, že městu samému nepatří. Provozovatel koňky měl navíc i jisté finanční problémy, proto se snažil delší čas o vytvoření nové společnosti, ve které by mělo svoji účast i město, to se ale nikdy nepodařilo prosadit. Od roku 1896 pak jsou v Praze a jejím okolí otevírány soukromé tratě elektrické tramvaje, od roku 1897 se tohoto podnikání účastní i město. Je snaha rovněž odstranit konkurenční podniky ve městě, a proto se s Eduardem Otletem vedou jednání o odprodeji celé koňky do majetku města. To se nakonec stává skutkem 29.května 1898, kdy koňka za cca 2.600.000 zlatých připadá městu (kromě toho jsou ještě koupeny pro koňku nové vozy, ty na ní ale nikdy nevyjedou.
Začíná přestavba tramvajových tratí koňky na elektrický provoz. Jako první je přestavěna trať z Josefského náměstí do Královské obory (ještě v září 1898), během roku 1899 následuje úsek mezi Josefským náměstím a Národním divadlem, od roku 1900 se jezdí elektricky i do Karlína, k Nuselským schodům, v samém závěru roku je elektrický provoz i na Smíchov (po trati přes Karlovo náměstí). V roce 1901 je pak elektrizovaná i poslední významná trať z Křížovnického náměstí na Žižkov. V provozu je už jen linka koňky mezi Křížovnickým a Malostranským náměstím. Na této jediné lince se pak jezdí další čtyři roky, až v září 1905 je zde zřízena elektrická tramvaj se spodním přívodem proudu. 12.prosince 1905 je pak slavnostně ukončen provoz na koňce jako celku. Provoz této dráhy je tak minulostí, nejenom v Praze, ale i na území celé dnešní České republiky.
 
   

 



Tato stránka (c) 1999 Richard A.Bílek. Autorem všech fotografií a článků je Richard A. Bílek, není-li uvedeno jinak. Šíření těchto informací povoleno při uvedení pramene.