Lisboa (Lisabon)

Portugalské hlavní město nacházející se v krásné hornaté krajině při ústí řeky Tejo se odjakživa potýkalo s problematickými geografickými poměry v oblasti. Extrémně široké ústí řeky se podařilo překlenout mostem až velmi pozdě, do té doby musely obstarávat všechno přívozy. Ve vlastním městě pak byly značným problémem značné výškové rozdíly, které si postupně vynutily konstrukci různých výtahů, pozemních lanovek a v neposlední řadě slavné elektrické tramvaje o rozchodu 900 mm.

Ovšem jednoduché řešení dopravních problémů mohl nabídnout jen dopravní prostředek s vysokou kapacitou. Bylo zřejmé, že stavba metra je v tomto městě nutností. S jeho projektovou přípravou se tak začalo krátce po skončení II.světové války. V lenu 1948 byla ustavena společnost "Metropolitan de Lisboa", v roce 1949 byl městskou radou schválen projekt na stavbu. Ale až v roce 1955 se začalo stavět. Od samého počátku nebyla stavba jednoduchá, a to navzdory tomu, že se metro stavělo většinou hloubeným způsobem a že trasy ležely obvykle v menší než desetimetrové hloubce.

Pro stavbu metra byl zvolen normální rozchod (navzdory rozchodu 1668 mm používaném na státních drahách). Od železnic byl ale převzat levostranný provoz, který je na metru zachován dosud. Napájecí systém byl zvolen rovněž tradiční, 750 V, napájení z třetí kolejnice. Metro mělo výhradně postranní nástupiště.

První úsek metra o délce 6500 metrů byl otevřen 30.prosince 1959. Metro začínalo ve stanici Restauradores severně od historického centra města, a odtud vedlo do stanice Rotunda, kde se větvilo severním směrem do stanice Entre Campos (kde je přestupní stanice na předměstské vlaky státních železnic) a severozápadním směrem do stanice Sete Rios, v jejíž blízkosti bylo zřízeno depo. Stavba pak pokračovala otevřením úseku Restauradores-Rossio v roce 1963 a navazujícího úseku Rossio-Anjos v roce 1966. Metro tak získalo charakter písmene U, mezi stanicemi Rossio a Restauradores se směr metra měnil prakticky o 180 stupňů. Toto vedení bylo ještě podtrženo otevřením posledního úseku I.fáze výstavby, Anjos-Alvalade v roce 1972.

Pro metro byl v závěru 50.let vyvinut německým koncernem Linke-Hoffman-Busch vůz metra typu ML-7. Šlo o čtyřnápravový vůz s jedním řidičským stanovištěm, který byl vždy spřahován do dvojic s dalším vozem, s takto vzniklých obousměrných jednotek mohly být stavěny až šestivozové soupravy. Vozy měly poněkud "starosvětský" vzhled (s čelní partií ne nepodobnou ruským vozům metra E), délka jednoho vozu byla 16,5 metru, na každé straně vozidla byly troje dveře. Prvních 24 vozů bylo postaveno u LHB, další vozy se ale již podle licence montovaly v portugalské továrně Sorefama (Sociedas Reunidas de Fabricaäes Met Licas) v městě Amadora. Do roku 1972 jich bylo dodáno celkem 80.

Přestože projekty na stavbu dalších tratí existovaly, v roce 1972 bylo budování prozatím zastaveno. Jednání o koncepci dalšího rozvoje pak trvalo více než 12 let, po tuto dobu se zvažovaly různé možnosti, od stavby normálněrozchodné povrchové rychlodráhy, přes stavbu tunelu pod zálivem řeky Rio Tejo, ale nakonec bylo rozhodnuto pokračovat ve výstavbě metra dále. V roce 1988, po čtyřech letech stavby byly najednou otevřeny hned dva úseky, z Entre Campos do univerzitního města, a od Sete Rios do Collegio Militar Luz. Pro zahájení provozu byly dodány nové vozy metra označené ML-79. Konstrukčně vycházely z původního vozu ML-7, ale dostaly zcela novou elektrickou výzbroj, kromě změn v pojezdové části dostaly i modernější vybavení interiéru, včetně moderního vzhledu čela. Koncepce dvojitých motorových vozů se ovšem nezměnila, výrobcem těchto vozů byla opět vagónka Sorefama.

Na počátku 90.let, kdy bylo Lisabonu přiděleno pořádání světové výstavy Expo 98 dostalo budování metra zcela nový řád. Projekt, který vycházel z budování jedné okružní tratě z odbočkou byl radikálně přepracován na nový systém 4 nezávislých tratí. V roce 1992 se začalo stavět hned na pěti místech najednou.

V roce 1993 byl ještě dokončen starší rozestavěný úsek Alvalde-Campo Grande-Cidade Universitara. Byla tím dokončena okružní trať, ale okružní provoz zaveden nebyl, vlaky vycházely ze stanice Campo Grande oběma směry. Oblast Campo Grande se také výrazně lišila od ostatních tratí, stanice Campo Grande byla nadzemní (nadzemní byly ještě přiléhající úseky o délce cca.2 kilometrů), další odlišností byla i zdvojená ostrovní nástupiště na této stanici. V blízkosti stanice Campo Grande bylo postaveno i druhé depo metra.

V letech 1997-1998 pak metro v Lisabonu zaznamenalo svůj zatím největší rozmach. Nejprve byla prodloužena (tehdy ještě) odbočná trať z okružní tratě z Colégio Militar Luz do Pontinha, datem otevření byl říjen 1997. V prosinci 1997 byla poprvé přerušena okružní trať, když byl otevřen úsek Rotunda - Rato. Od té doby jezdily dvě samostatné linky metra, jedna v trase Rato-Campo Grande, druhá podstatně delší v trase Campo Grande - Restauradores - Rossio - Colégio Militar Luz - Pontinha. To ale vydrželo jen několik měsíců, v dubnu 1998 byl zrušen úsek Restauradores - Rossio, namísto toho byla otevřena nová trať Rossia do nové (později přestupní) stanice Baixa-Chiado, odkud vedla novostavba do stanice Cais De Sodré, kde byl přestup na významnou železniční trať do Estorilu (bývalá poslední samostatná soukromá železnice, od roku 1986 součást státních drah, od nich se odlišuje na portugalské poměry nestandardní proudovou soustavou 1500 V). Změnám ale nebyl konec, hned v srpnu 1998 byla otevřena další krátká tať mezi stanicí Restauradores a Baixa-Chiado.

Nové výstaviště bylo napojeno na síť metra ještě dříve, v květnu 1998 byl otevřen úsek Alameda - Oriente (na této trase nebyly při otevření hotovy ještě všechny stanice, na trase byl rovněž cca. 300 metrů dlouhý úsek na viaduktu, nebyla na něm ovšem žádná stanice).

Nově uspořádaný provoz zavedl označování linek písmeny. Jako A je vedena trať Baixa-Chiado-Pontinha, jako B Campo Grande - Rato, jako C Campo Grande - Cais de Sodre a jako D trať Alameda-Moscavide. Linky kromě toho dostaly "historické" názvy, ale ty nejsou příliš používány.

Pro takto podstatně rozšířenou síť bylo pochopitelně zapotřebí i nových vozidel. Nakonec se rozhodlo o konstrukci vozu ML-90, výrobcem se stalo konsorcium portugalské firmy Sorefama a německého Duewagu. Nový vůz se poněkud odlišuje od starších vozů tím, že namísto dvouvozové má třívozovou jednotku (prostřední vůz je vlečný), kterou lze spřahovat do dvojic. Vozy v jednotce jsou ovšem i nadále čtyřnápravové, průchod mezi vozidly není možný. Dvě prototypové jednotky vyjely v roce 1992, v řešení vozu došlo k některým změnám, a defintivně je vůz pod označením ML-95 dodáván od roku 1996. Zatím bylo dodáno 18 těchto třívozových jednotek.

I nadále je ve stavbě několik dalších prodloužení. Nejvýznamější z nich by mělo být jednak prodloužení linky D napříč centrem města do stanice Campolide, ke kterému by mělo dojít v roce 2000. V témže roce by měla linka A jezdit z dnešní konečné Baixa-Chiado až do přístavu Terreiro De Paco. Z dnešní konečné Campo Grande by měly být rovněž v letech 2000-2001 prodlouženy obě trasy, trasa B do stanice Luminar, trasa C do stanice Telheiras. Konečně by měla být III.etapa završena výstavbou prodloužení linky A od přístavu Terreiro De Paco k nádraží Santa Apollonia (toto nádraží, odkud odjíždějí vlaky ve směru Španělsko/Evropa je sice často považované za "hlavní", ale pro dopravu v oblasti Lisabonu mají větší význam železniční nádraží Cais De Sodre a Restauradores). Existují projekty na stavbu dalších tratí, ale ty mají zatím jen charakter obecných studií.
 
 

Přehled výstavby:
 

30.12.1959	A	Restauradores - Entre Campos
30.12.1959	B	Rotunda-Entre Campos
27.01.1963	-	Restauradores-Rossio (od prosince 1997 manipulační)
28.09.1966	C	Rossio – Anjos
18.06.1972	C	Anjos-Alvalade
15.10.1988	A	Sete Rios - Collegio Militar Luz
15.10.1988	B	Entre Campos – Cidade Universitara
03.04.1993	C	Alvalade-Campo Grande
03.04.1993	B	Cidade Universitara – Campo Grande
11.10.1997	A	Collegio Militar Luz - Pontinha
05.12.1997	B	Rotunda – Rato
01.04.1998	C	Rossio - Cais De Sodré
19.05.1998	D	Alameda – Oriente
15.08.1998	A	Baixa-Chiado – Restauradores

 

Aktuální vedení linek metra je následující:
 

A - Linha De Gaivota	Baixa-Chiado - Pontinha	12,2 km
B - Linha Do Girassol	Campo Grande - Rato	6,3 km
C - Linha Da Caravela	Cais De Sodré - Campo Grande	9,0 km
D - Linha Do Oriente	Alameda - Oriente	6,1 km

 
 
 

Kromě Lisabonu existuje projektová studie na "métro légero" v městě Coimbra. Zde by mělo jít zřejmě o normálněrozchodnou rychlodráhu s některými podpovrchovými úseky. K její výstavbě by mělo dojít snad v letech 2000-2002. Jestli se podaří tento projekt realizovat (a jestli například bude znamenat likvidaci beztak upadajícího posledního trolejbusového provozu na Pyrenejském poloostrově) je otázkou.