Athinai (Atény)

Atény, město které bývá někdy považováno za počátek moderní civilizace má svoje metro podle všech známek od roku 1869. Toto označování je jakousi historickou tradicí, vývoj zde nebyl jednoduchý. Spojnice Atén a přístavu Pireaus bylo první železnicí na území Řecka, byla postavena s normálním rozchodem. Její otevření bylo významné pro rozvoj města, pro hromadnou dopravu na území Atén ale dráha měla význam pramalý. Parní provoz, který na železnici byl zaveden, nebyl příliš rychlý, jízda na 12 kilometrů dlouhé trati trvala zhruba 45 minut.

Provoz na dráze ovšem nenápadně vzrůstal, v roce 1895 byla trať prodloužena do stanice Omonia (stanice byla zapuštěna v zářezu, který byl později částečeně zakryt), do konce století byla položena druhá kolej. V roce 1902 se rozhodlo o elektrizaci dráhy, která byla dokončena v roce 1904.

Po druhé světové válce, kdy už dráha byla pro městskou dopravu nezastupitelná se rozhodlo o jejím prodloužení. Desetikilometrový úsek Omonia – Kifissia byl otevřen v roce 1954. Od té doby má provoz už zcela nepochybně charakter metra. První tři kilometry nové tratě vedly v podzemí, dalších 800 metrů na viaduktu, zbytek trasy byl i nadále povrchový.

Již s předstihem byly pro prodloužení objednány první moderní elektrické vozy. Jejich výrobcem byla firma MAN. Šlo o čtyřnápravový vůz, který byl dodáván jako motorový (s jedním stanovištěm řidiče) a jako řídící (rovněž s jedním stanovištěm řidiče, ale nemotorový). Do roku 1960 tyto vozy vytlačily původní elektrické lokomotivy a staré dvounápravové vozy.

Rychle rostoucím Aténám jediná trasa metra nemohla stačit. Od poloviny 50.let se připravovala stavba dalších tratí, ale jejich stavbu se nepodařilo prosadit.

V roce 1976 byla samostatná společnost provozující dráhu zestátněna. Novým provozovatelem se stala společnost ISAP, v praxi šlo o divizi státních drah OSE. Nový provozovatel se rozhodl zmodernizovat zabezpečovací zařízení (nezbytné pro zrychlení a zhuštění provozu) a také obstarat nové vozy.

Dodavatel nových vozů se hledal poměrně dlouho a nakonec byl nalezen v podobě politicky až neuvěřitelného konsorcia firem MAN/Siemens a LEW Hennigsdorf, čili firem jak z tehdejší NDR, tak i z tehdejšího Západního Německa. Výsledkem jejich společného snažení byl vůz ISAP-I, vyráběný v podobě jak motorového, tak vlečného, tak i řídícího vozu, ze kterých bylo možno sestavovat variabilní soupravy až o 6 vozech. Celkem bylo dodáno 45 motorových, 15 vlečných a 15 řídících vozů.

Protože vozy MAN z 50.let začaly stárnout, byly v roce 1985 pořízeny další vozidla. Tentokrát šlo o vozy Gi vyráběné pouze LEW Hennigsdorf pro provoz východoberlínského “maloprofilového” metra (šířka skříně 2.2 m). Těchto vozů sem bylo dodáno 25. Protože byly výrazně užší než ostatní vozy, musely být vybaveny v prostoru dveří jakousi plošinou, která umožňovala bezpečný nástup z nástupišť.

V roce 1995 byla pořízena ještě další série vozů ISAP-I. Celkem tedy je ve stavu 125 vozů ISAP-I (75 motorových, 25 vlečných a 25 řídících), 25 vozů Gi a 50 vozů MAN z 50.let (hlavně vozy z pozdějších dodávek). Provozovatel ISAP plánuje přeložku tratě v oblasti Pirea, která by více odrážela dopravní potřeby této oblasti).

Snaha budovat další tratě metra narážela na nezájem ze strany ISAP (potažmo tedy ze strany státních drah). Protože metro se pro Atény (dusící se v záplavách smogu) stalo nezbytností, byla v roce 1988 ustavena společnost Attiko Metro SA, jejímž majitelem je město Atény. Začalo se s projektovými přípravami dalších tratí. Pro rozhodnutí o druhu použité stavby se v roce 1989 vyrazil cca. 900 metrů dlouhý tunel v oblasti Attiki.

V roce 1992 byly schváleny plány na stavbu dvou tratí Dafni-Sepoloia a Pentagono-Keramikos. V roce 1993 se začalo stavět. Původní termín zněl na rok 1997, ale byl od té doby několikrát odložen. Zatím je naděje, že by provoz mohl být zahájen v srpnu 1999.
 
 

Přehled výstavby:
 

00.00.1869	1	Thissio – Pireaus
00.00.1895	1	Thissio – Omonia
00.00.1954	1	Omonia – Kifissia

 

Aktuální vedení linek metra je následující:
 

1

Pireaus-Kifissia

25,6 km

 

Dalším městem v Řecku, které se zajímají o provoz metra jsou Thessaloniki (Soluň). V roce 1998 byl podepsán kontrakt “na klíč”, který předpokládá do roku 2004 výstavbu páteřní tratě metra o délce 16 km. Dodavatelem je sdružení německých firem pod vedením Adtranz