Lausanne

Doprava ve velmi kopcovitém Lausanne nebyla nikdy snadnou záležitostí. Důkazem toho je existence jedné z prvních pozemních drah světa mezi nádražím a čtvrtí Flon, která tu byla otevřena v roce 1869. Právě tato dráha se stala základem dnešního metra v Lausanne. V roce 1953 se rozhodlo přestavět paralelní pozemní lanovky nádraží – Flon a Ouchy – Flon na podstatně výkonnější systém ozubnicového metra. V roce 1954 tak byla dokončena přestavba první tratě Gare – Flon, v roce 1958 následovala i druhá trať Ouchy – Flon. Obě tratě si podržely svůj rozchod 1435 mm, jako napájecí soustava bylo zvoleno 700 V přiváděným svrchním trolejovým vedením.

Unikátní systém zahrnoval od té doby 1800 metrů tratě. Obě dráhy začínaly ve stanici Lausanne – Flon a vedly paralelně k nádraží (Gare). Zde končila první trať a druhá vedla dále v trase původní lanové dráhy do stanice Ouchy na břehu Ženevského jezera.

Pro provoz na trati Gare – Flon dodala SLM Winterthur dva elektrické ozubnicové vozy Bhe 2/2 označené evid.čísly 111 a 112 o délce 19 metrů. Na trati Ouchy – Flon byly dány do provozu miniaturní ozubnicové lokomotivy He 2/2 ev.čísel 121-123, ke kterým jsou připojeny dva osobní vozy (při jízdě je lokomotiva vždy pod vozy, tzn.do kopce je sune). Obě dráhy jsou na sobě v zásadě provozně nezávislé, na dráze Flon-Gare pendluje jeden motorový vůz, na dráze Ouchy – Flon jezdí dvě soupravy, které se křižují na výhybně.

Dráha označené jako Metro Sud slouží v této podobě spolehlivě dosud. Snaha budovat další výkonné kolejové systémy našla živnou půdu i v Lausanne, kde se začalo uvažovat o mnoha řešeních jak zavést další kolejovou dopravu.

Jako první se dočkalo realizace Metro Ouest, které vede ze stanice Flon východním směrem do stanice Renens, kde je přípoj na železniční trať státních drah. Stavba byla schválena v roce 1988 (pro její stavbu byla ustavena společnost TSOL, Tramway De Sud-Ouest Lausannois, která ovšem patří městu, stejně tak jako dráhy Flon-Ouchy (LO) a Flon –Gare (LG)) a v roce 1991 byla celá 7,8 km dlouhá trať rozchodu 1435 mm uvedena do provozu. Jako napájecí systém bylo znovu použité trolejové vedení 700 V. Oproti původnímu plánu bylo nové metro postaveno jen jako jednokolejné, vozy se křižují na výhybnách. Pro provoz byly od firem SLM a Stadler dodány dvoudílné šestinápravové elektrické jednotky velmi elegantního vzhledu (zcela shodné jednotky jezdí jako řada 550 na železniční trati Genéve – La Plaine, což je jediná švýcarská trať elektrizovaná proudovou soustavou 1500 V).

Nová trať vede v délce 1,4 km v podzemí, ostatní úsek je veden po povrchu. Nové spojení se ukázalo být nesmírně populárním, musel být přepracován jízdní řád a narychlo musela být zřízena nová výhybna EPL.

Další rozvoj sítě metra by měl následovat. Především by měla být celá trať Ouchy – Flon přestavěna na dvoukolejnou (v úseku Flon – Gare bude pochopitelně využita kolej dráhy Flon-Gare, která tak jako samostatná zanikne). Tento krok je důležitý vzhledem k plánovaném prodloužení tohoto ozubnicového metra severním směrem do stanice Tunnel (kde je významný uzel trolejbusů a centrálních autobusů). Dalším krokem by mělo být prodloužení Metra Ouest východním směrem k dálničnímu přivaděči, kde by mělo být vybudované velké parkoviště P+R
 
 

Přehled výstavby a linkové vedení:
 

00.03.1954	LG	Lausanne-Gare – Lausanne-Flon (Metro Gare)	0,3 km
00.09.1958	LO	Lausanne-Ouchy – Lausanne-Flon (Metro Sud)	1,5 km
00.05.1991	TSOL	Lausanne-Flon – Renens (Metro Ouest)	7,8 km

 

Kromě Lausanne je často jako “metro” uváděna pozemní (a podzemní) vysokokapacitní lanová dráha “Metro Alpin” v horském středisku Saas Fee. Jedná se ovšem opět pouze o pozemní lanovku, a jako metro je označovaná spíše z komerčních důvodů.