• 1838: První železnice v Berlíně - od 22.9. na úseku Berlin - Zehlendorf, 29.10. do Postupimi
• 1851: První vnitroměstská železnice - spojnice Štětínského, Potsdamského a Anhaltského n.
• 1871: 17.7. První úsek okružní městské železnice (Ringbahn), Moabit - Schönenberg
• 1872: 1.1. Osobní provoz na Ringbahn
• 1877: 15.11. Otevřením úseku Schönenberg - Tempelhof dokončena celá Ringbahn
• 1891: 1.10. Otevřena Wanseebahn, současně zaveden zlevněný "předměstský tarif" v síti
• 1892: elektrický provoz na Siemens Werkbahn (550 V a 45 Hz), jen 9 měsíců
• 1893: první ryze předměstská železnice Nordbahn - Velten
• 1900: elektrizace úseku Potsdamer bhf. - Zehlendorf, 650 V, provoz do roku 1902
• 1903: elektrizace úseku Potsdamer bhf. - Lichterfelde Ost, 55O V, provoz do roku 1928
• 1903: elektrizace úseku Niederschönweide - Spindlersfeld, 6000 V a 25 Hz, jen do r.1906
• 1908: tzv. Bankierszűge mezi Potsdamer Bhf. a Wansee, první zrychlená doprava
• 1924: od 8.8. provoz na elektrizovaném úseku Stettiner Bhf. Bernau, napájení třetí kolejnicí, proudová soustava 800 V. Počátek systematické elektrizace tratí městské železnic
• 1927: od 15.3. sjednocení tarifu autobusů, tramvají a městské železnice
• 1928: od 11.6. elektrický provoz na Stadtbahn (Potsdam - Erkner), opět 800 V. Oficiální počátek berlínské rychlodráhy. Pro provoz postupně zaváděny vlaky řady ET 165, ("Bauart Stadtbahn", dnes ř. 475), řazeny v sestavě motorový a řídící vůz do tzv. čtvrtvlaku (z těchto dvouvozových jednotek sestavovány až osmivozové vlaky.
• 1929: sjednocení elektrizační soustavy všech železnic na napájení třetí kolejnicí a 800 V.
• 1930: od 1.12. vešel v platnost symbol označení rychlodráhy - bílé S na zeleném podkladě (S ze slova Schnellbahn, nikoliv Stadtbahn, tzn.městská rychlodráha), Symbol a označení S-Bahn platí dodnes.
• 1934: od 4.2. začátek stavby Severojižního tunelu (Nord-Sűd Bahn)
• 1935: 20.8.proražen tunel
• 1936: 28.7. otevřen první úsek Nord-Sűd Bahn mezi Humboldthain a Unter Den Linden
• 1938: počátek dodávek vozů typu ET 167 pro S-Bahn
• 1939: od 9.10. otevřena celá Nord-Sűd Bahn. Na počátku války jsou v elektrickém provozu S-Bahn zahrnuty zhruba následující tratě: Potsdam - Erkner, Gesundbrunnen - Birkenwerder, Schönholz - Velten, Wansee - Stahnsdorf, Ringbahn, Charlottenburg - Spandau, Johannisthal - Spinderlsfeld, Potsdamer Bhf. - Lichterfelde Ost, Nord -SűdBahn, Potsdamer Bhf. - Wansee a Priesterweg - Rangsdorf
• 1943: zahájen provoz na úseku Lichterfelde Ost - Lichterfelde Sűd. Celý systém zahrnuje 302,4 km železničních tratí!
• 1944: 3.7. zrušen provoz na Ringbahn
• 1945: od počátku dubna se provoz S-Bahnu potácí v chaosu, a od 22.4. je zcela zastaven, tunel Nord-Sűd Bahn je zatopen
• 1945: květen: Berlín rozdělen na 4 sektory - sovětský, britský, francouzský a americký
• 1945: 6.6. obnoven provoz na prvním úseku Wansee-Schönholz
• 1946:16.2. obnoven provoz na úseku Unter Den Linden - Potsdamer Platz, tím je obnoven provoz na S-Bahn v předválečné šíři, kromě dvou víceméně manipulačních úseků, kde provoz již nebyl nikdy obnoven
• 1946: 1.11. - zrušena 2.třída na S-Bahn, provoz jen ve 3.třídě
• 1947: el.provoz Mahlsdorf - Hoppegarten
• 1948: el.provoz na trati Zehlendorf - Dűppel a Hoppegarten - Strausberg
• 1951: el.provoz mezi Grűnau a KönigsWusterhausen, mezi Lichterfelde Sűd a Teltowem, mezi Spandau a Staakenem a mezi Spandau a Falkensee, jakož i na spoji Jungfernheide - Spandau.
• 1952: od 17.5 nesměli obyvatelé Západního Berlína cestovat do tehdejší NDR, pouze do Východního Berlína. Kontroly ve vlacích mezi Záp.Berlínem a NDR.
• 1956: el.provoz Strausberg - Strausberg Nord. Rekordní délka S-Bahn, přes 350 kilometrů!
• 1956: 3.třída přeznačena na 2.třídu
• 1956: dokončen tzv, Berliner Aussenring, tzn. žel.trať kolem Západního Berlína. Elektrický provoz nezaveden, vlaky formálně značeny jako S-Bahn, ovšem v parní trakci
• 1961: 13.8. zahájena stavba Berlínské zdi, oddělení Záp. a Vých.Berlína. Důsledky: S okamžitou platností zastaven provoz na tratích přecházející hranici Záp.Berlína - tzn. na tratích do Oranienburgu, Rangsdorfu, Falkensee, Teltowa, Veltenu, Stahnsdorfu a Potsdami, a na Ringbahn. Dočasně zastaven i provoz na Nord-Sűd Bahn, jakož i na úseku Friedrichstrasse - Leherter Bahnhof (obnoven v září, jako hraniční stanice zůstalo nádraží Friedrichstrasse). Na tratích Blankensee-Rahnsdorf, Potsdam-Babelsberg, Birkenwerder - Oranienburg zaveden tzv.ostrovní provoz v rozsahu 1 nebo 2 stanic, avšak 13.10.1961 zrušen. Následujícho dne je zahájen provoz Birkenwerder - Neuhof, čímž je Oranienburg znovu napojen. Na trati Hennigsdorf - Velten rovněž ostrovní provoz, který ale trval až do roku 1982 (viz). Provoz na tratích v Západním Berlíně je ovšem i nadále zajišťován Deutsche Reichsbahn (DR, tzn. východní žel.správou!!!), ovšem se západoberlínskými posádkami. Od 17.8. proto vyhlásila správa Západního Berlína bojkot městské rychlodráhy, nouzově byly zřízeny nové autobusové linky souběžné s rychlodrahou. Obyvatelé byli osobně na stanicích rychlodráhy přesvědčováni, aby S-Bahn nepoužívali, a neumožňovali tak výdělek "východu". Následoval drastický pokles přepravených osob. DR tomu čelila tak, že jízdné v rychlodráze bylo vždy udržováno lehce pod úrovní souběžné autobusové dopravy, a to až do roku 1984. Páteří dopravy v záp.Berlíně se nicméně postupně stává metro.
• 1962: 26.2. letiště Schönfeld (mimo území Berlína) napojeno na síť S-Bahn
• 1963-1969: úprava provozu na jednomužný provoz v celé síti.
• 1976: el.provoz Friedrichsfelde Ost - Marzahn.
• 1978: elektrizace tratí DR soustavou 15000V a 16 2/3 Hz dosáhla jihu Berlína
• 1980 - 1984: na etapy otevírán provoz Marzahn - Ahrensfelde
• 1980: 17.9-28.9. Na území záp.Berlína stávkují zaměstnanci S-Bahnu na protest proti nízkým výdělků. Po ukončení stávky reaguje DR naprosto neočekávaně, a drasticky redukuje provoz. Zcela zastaven provoz na následujících tratích: Westkreuz - Spandau - Staaken, Jungfernheide - Gartenfeld, Jungfernheide - Spandau, Zehlendorf - Dűppel, Anhalter Bahnhof - Wansee, celý západoberlínský úsek Ringbahn. Na zbývajících tratích provoz drasticky omezen.
• 1981: Západoberlínský senát začíná jednat o možnosti převzít provoz na tratích od DR do vlastní režie (DR hrozí zrušením zbytku tratí).
• 1983: Uzavřena dohoda, která stanovuje že: DR zastaví provoz S-Bahnu v Západním Berlíně 9.ledna 1984. Téhož dne předá veškerý provoz do rukou BVG (západoberlínský dopravní podnik) a současně s tím předá i vybavení stanic a dep, včetně 115 "čtvrtvlaků" řady 275. Provoz na "pohraničním" úseku Friedrichstrase - Leherter Bahnhof budou zajišťovat i nadále DR).
• 1984: 9.1. Jsou předány tratě. BVG zahajuje provoz na pouhých 21,1 kilometrech tratí, na spojích S2 Lichtenrade - Anhalter Bahnhof a S3 Friedrichstrasee - Charlottenburg. Ještě v průběhu roku je po nejnutnějších opravách zahájen provoz na tratích do Wansee a Frohnau.
• 1984: dokončena elektrizace "venkovního" okruhu napájecí soustavou 15000V a 16 2/3 Hz. Současně s tím zrušen "ostrovní" provoz S-Bahnu Hennigsdorf-Velten, a přestavěn na vrchní vedení zmíněného systému
• 1985: znovuobnoven provoz na trati mezi Wansee a Anhalter Bahnhof. BVG má tak 72 kilometrů tratí.
• 1985: otevřena poslední trať ve vých.Berlíně - úsek Hohenschönhausen - Wartenberg
• 1986: 22.10. se konal slavnostní roll-out prvního prototypu "čtvrtvlaku" řady 480 západoberlínského S-Bahnu. Do ukončení výroby v roce 1992 dodáno ale jen 41 čtvrtvlaků
• 1989: 21.5. zahájeny práce na rekonstrukci západaborlínského úseku Ringbahn, prozatím v úseku Baumschulenweg - Westhafen.
• 1989: 9.11. padla berlínská zeď
• 1989: 11.12. první vlak DR projíždí bez kontroly z Friedrichstrasse až do Charlottenburgu
• 1990: od ledna formální obnovení provozu Wansee - Potsdam, na dva roky ovšem náhradní autobusovou dopravou
• 1990: během roku znovuotevřeny všechny nepoužívané stanice Nord-Sűd Bahn (tzn. ty, které se nacházely na území vých.Berlína, resp. v blízkosti hraniční zóny
• 1992: od 1.dubna obnoven (kolejový) provoz Wansee-Potsdam
• 1992: 31.května obnoven provoz z Frohnau do Hohen Neudorfu (na trati do Oranienburgu)
• 1992: 31.srpna obnoven provoz mezi Lichtenrade a Blankenfelde
• 1993: obnoven provoz na jižní části Ringbahn mezi Baumschulenweg a Westendem
• 1994: obnoven provoz na trati Priesterweg - Lichterfelde Ost
• 1995: obnoven provoz na trati Schönholz - Tegel
• 1996: obnoven provoz na trati Westend - Jungfernheide
• 1996: vyjel prototyp vozů řady 481 pro S-Bahn. Opustila se dosavadní praxe čtvrtvlaků a namísto toho je zaveden hnací a vložený vůz, ze které lze vytvářet průchozí soupravy (novinka) opět do standardního počtu 8 vozů. Tyto soupravy by měly nahradit do roku 2002 všechny vozy S-Bahn, kromě letitých řad 475-477 i relativně moderní vozy řad 470 a 480
• 1997: obnoven provoz na trati Treptower Park - Neuköln (součást Ringu)
• 1997: začaly sériové dodávky vozů 481
• 1997: 20.prosince 1997 dojezdila po 70.letech legenda, původní nemodernizované vozy ř.475 alias Bauart Stadtbahner z let 1928-1932. Na vrchol posledního dne provozu, hvězdicovou jízdu osmi vlaků do stanice Ostkreuz se přišlo podívat neuvěřitelných 30.000 diváků!
• 1998 - v lednu se začalo jezdit na trati Westkreuz - Pichelsberg
• 1998 - v září se začalo jezdit na trati Lichterfelde Ost - Lichterfelde Sűd
• 1998 - v prosinci se začalo jezdit mezi Tegelem a Hennigsdorfem a mezi Pichelsbergem a Spandau
• 1999 - v lednu byl představen "Skleněný vlak", přestavěná třívozová jednotka z řady 477 (r.v.1943), vůz má velká panoramatická okna zasahující až do střechy, vlak bude určen pro okružní jízdy městem
• 1999 - v květnu by měl skončit provoz řady 476.3, což jsou původní vozy "Stadtbahner", které byly na konci 70.let, ale nebyla na ně dosazena elektrodynamická brzda (na rozdíl od stále provozované řady 476.0)
• 1999 - otevření úseku Jungfernheide-Westhafen bylo předběžně stanoveno na 15.červenec 1999
• 2000: měl by být dokončen úsek Westhafen - Schönhauser Allee, čímž by byla dokončena Ringbahn
• 2002: mělo by se jezdit opět mezi Spandau a Falkensee
• 2003: mělo by se vyjet na trati mezi Lichterfelde Sűd a Teltowem Stadt (pozor - nemá nic společného s bývalou tratí do Teltowa, ta bude otevřena v roce 1998 jako normální železnice!), jakož i na zcela nové trati mezi Wartenbergem a Seilheimbrűcke

V roce 1998 je provoz na 323 km tratí, v roce 2003 by se mělo jezdit na 374 kilometrech

S obnovou se nepočítá na úsecích: Spandau - Staaken (běžné vlaky od 1999), Wansee - Stahnsdorf (zlikvidováno), Hennigsdorf - Velten (běžné vlaky), Blankenfelde - Rahnsdorf (běžné vlaky), Jungfernheide - Spandau (běžné vlaky od 2002), Jungfernheide - Gartenfeld (zlikvidováno), Zehlendorf - Dűppel (zlikvidováno) a Lichterfelde Sűd - Teltow (běžné vlaky od 1998).

Blíže k tématu rušení a obnovování tratí S-Bahn viz samostatný materiál
 
 

• 1890: První úvahy o stavbě kolejové dráhy oddělené od ostatního provozu
• 1896: Počátek stavby metra - nejprve označovaného jako Hochbahn (vyvýšená dráha)
• 1902: 18.2 otevřena první trasa Hochbahn mezi Stralauer Tor a Potsdamer Platz.
• 1902: do konce roku prodloužení trasy na 11 km, v provozu 2 linky Zoo-Warschauer Brűcke a Knie - Potsdamer Platz. Pro provoz dodány vozy typu A, o šířce 2,2 metru. Napájecí systém je 750 V, odběr proudu třetí kolejnicí. Většina trasy je nadzemní
• 1906 - 1912: dílčí prodloužení obou tras
• 1913: v průběhu roku se délka sítě více než zdvojnásobila - na tento druh dopravy je tak napojen Olympiastadion (v Berlíně se měla konat v roce 1916 olympiáda, pro kterou byl tento stadion zbudován, z válečných důvodů ovšem k tomu nedošlo), Schönhauser Allee, Uhlandstrasse (pod Kurfűrstenndammem, jedno z center Berlína), atp. V provozu celkem 4 linky, délka sítě 37,8 km. Dochází k dodávkám vylepšených vozů typu A2. Dráha se od té doby oficiálně značí jako U-Bahn.
• 1923: první otevřená trasa po válce. Protože relativně úzký profil původního metra poněkud omezoval kapacitu dopravy, začalo se po válce se stavbou metra širšího profilu - umožňoval provoz souprav širokých 2,65 metru. Ostatní parametry shodné s původním systémem. Používá se označení Kleinprofil - (pro úzké) a Grossprofil (pro široké vlaky). Kleinprofil vlaky mohou jezdit (manipulačně) po Grossprofil tratích, opačně nikoliv. Jako první Grossprofil trať otevřen úsek Hallesches Tor - Nordbahnhof
• 1924-1930: období velkého stavebního rozvoje metra. Kromě vybudování řady Grossprofil tratí se prodlužovaly i Kleinprofil tratě, jejichž vývoj byl v roce 1930 dokončen. V tomto roce se jezdí na 43,4 km Kleinprofil a 33 km Grossprofil tratích. Tratě jsou označovány písmeny A až E. Kromě upravených maloprofilových vozů A2 jsou pro široký profil dodávány vozy typu D. Od roku 1930 se ovšem na 20 let rozvoj orientoval na S-Bahn (viz)
• 1945: provoz metra postupně omezen až zastaven z válečných důvodů. Stanice metra byly často v tomto období využívány jako protiletecké kryty, řada stanic byla poškozena. Do konce roku 1945 byl ovšem provoz obnoven na většině tratí, místy ovšem jen jednokolejně. Některé stanice na trasách které vedly ze Západního Berlína přes Východní Berlín zpět do Západního byly postupně uzavřeny.
• 1945: 120 vozů velkoprofilového typu C bylo nuceně předáno do Moskvy, jako válečná kořist
• 1949: Dopravní podnik v Berlíně (BVG - Berliner VerkehrGesichten) je rozdělen na BVG Ost a BVG West.
• 1956: Po 26 letech otevřena nová trasa metra Seestrasse - Kurt Schumacher Platz, do roku 1961 následovaly ještě další tři úseky, vše na území Záp.Berlína
• 1960: začínají dodávky vozů maloprofilového metra A3. Dodávky pak pokračovaly až do roku 1983, to již šlo o značně moderní vozidla s tyristorovou regulací.
• 1961: 13.srpna stavba Berlínské zdi. Důsledky: Na trase B byl zrušena stanice Warschauer Brűcke - šlo o hraniční úsek. Trasa A byla přerušena v úseku Gleisdreieck - Thälmannplatz (v úseku Thälmannplatz - Potsdamer Platz byly odstavovány "východní" vozy. Na tratích C a D, které vedly od severu k jihu v krátkém úseku přes východní Berlín zůstal provoz sice zachován, ale stanice ve Východním Berlíně nebylo možné používat. Postupem doby se ve stanici Friedrichstrasse vyvinul zajimavý režim, takže i když se stanice nacházela na území Východního Berlína, mohli západoberlínští občané tuto stanici využívat k přestupům mezi trasou metra a dvěma trasami rychlodráhy (S-Bahnu), pochopitelně vyhrazenými koridory obklopenými betonem. Na této stanici také fungoval hraniční přechod mezi Záp. a Vých.Berlínem, takže obyvatelé tam mohli vzájemně přestupovat, to ovšem až po ultrapřísných kontrolách a pochopitelně s nezbytnými doklady - šlo pochopitelně o naprosté minimum. Obecně lze říci, že rozdělením Berlína poškodilo spíše provoz metra na východě, kde zůstaly jen dvě trasy - maloprofilová A z Pankowa do Thälmannplatz, a velkoprofilová E z Alexanderplatz do Friedrichsfelde, přičemž trasa A neměla až do roku 1989 žádné depo!
• 1964: přeznačení metra v Západním Berlíně z písmen na čísla, ovšem v podobě označení typu např. U1 atp. Je pozoruhodné, že do tohoto značení bylo zakomponováno i území Vých. Berlína, kde kromě rozdělené trasy A (U2) dostala svoje označení i trasa E (U5), která vedla jen po Vých.Berlíně, kde se používaly do r.1990 jen písmena. Teprve v tomto roce konečně došlo k tomuto přeznačení!
• 1963: Pro obnovu vozového parku metra ve Východním Berlíně se započalo s přestavbou vozů S-Bahn tehdejšího typu Bauart Stadtbahn (ET 165, pak ř. 475). Tyto přestavby postupně trvaly až do roku 1989, přestavěno bylo cca. 120 vozidel.
• 1966: počátek výstavby trasy metra U6
• 1970: první úsek trasy metra U7. V souvislosti s tím zrušen pro osobní dopravu úsek Richard Wagner Platz - Deutsche Oper
• 1971: zastaven provoz metra Gleisdreieck - Wittenbergplatz. Důvodem pro toto zrušení byl fakt, že tento úsek (po roce 1961 násilně přerušený ve stanici Gleisdreieck) vedl souběžně z trasou B (nyní U2), a bez spojení do východní části Berlína neměl z provozního hlediska valný smysl. Šlo převážně o nadzemní úsek - těleso bylo zachováno, a bylo později využíváno pro provoz muzejní tramvaje (viz) nebo magnetické dráhy (viz r.1984). Od roku 1993 provoz metra znovuobnoven (viz).
• 1973: Po 43 letech otevřen první nový úsek na území Východního Berlína - šlo o dvouzastávkový úsek Friedrichsfelde - Tierpark.
• 1973: do provozu v Západním Berlíně přichází nové velkoprofilové vozy typu F, dodávané až do roku 1987.
• 1976: První úsek tratě U8 - Leopoldplatz - Osloer Strasse
• 1978: Nový úsek Fehrberliner Platz - Richard Wagner Platz
• 1984: Na bývalém nadzemním úseku metra mezi stanicí Gleisdreieck a Bernburger Strasse byla zřízena tzv. M-Bahn. Šlo o nekonvenční dráhu, kde se využívalo magnetů. Plně automatický provoz zajišťovala celkem 4 vozidla. Provoz měl experimentární charakter. Prvních několik let se zde jezdilo zdarma. Ještě roku 1984 byl dán do provozu druhý a poslední úsek z Bernburger Strasse do Kemerplatz, kde ovšem dráha jezdila již po vlastním tělese.
• 1987: První úsek metra U9 - Rohrdamm - Rathaus Spandau.
• 1988 a 1989: Ve dvou krocích došlo k prodloužení trasy metra E ve Východním Berlíně do sídliště Hönow, které tou dobou leželo mimo administrativní území Berlína. Pro zajištění provozu muselo být od západoberlínské BVG odkoupeno celkem 70 vozidel velkprofilového typu D.
• 1989: Pád zdi. Postupně umožněn volný průchod stanicí Friedrichstrasse
• 1989: Počátek dodávek nového typu metra Gi (zvaného Gisela) pro východoberlínskou maloprofilovou síť.
• 1990: Během roku se rozeběhly práce na znovusjednocení sítě metra. Již do konce roku 1990 byly obnoveny všechny násilně uzavřené stanice metra U6 a U8. I nadále ovšem jsou bez provozu přerušené tratě
• 1990: Vytýčením administrativních hranic Berlína (zhruba v rozsahu roku 1946) se dostal Hönow, a tím i celá síť metra opět výhradně jen na území města.
• 1991: Jako příprava na obnovení provozu mezi Gleisdreieckem a Otto-Groewohl Strasse (dříve Thälmannplatz) byl zrušen provoz M-Dráhy. Samostatný úsek byl zrušen zcela, na bývalém úseku metra začaly rekonstrukční práce. Vůz M-Dráhy číslo 05 byl zachován v dopravním muzeu v Norimberku, ostatní byly postupně zlikvidovány
• 1992: V síti východoberlínského metra proběhly rekonstrukce, které později umožnily nasazovat vozy metra v celé sítě. Jednalo se hlavně o úpravu výšky nástupišť, a o úpravu polarity napájení maloprofilové trati U2 (A).
• 1993: Slavnostně obnoven provoz na trati metra U2 mezi Gleisdreieckem a Otto-Groewohl Strasse.
• 1995: Slavnostně zahájen obnovený provoz do nádraží Warschauer Brűcke, včetně precizní rekonstrukce elegantního pseudogotického mostu, který výhledově bude umožňovat společný provoz tramvají a metra. Kromě úseku Richard Wagner Platz - Deutsche Oper (který je ovšem zachován jako manipulační spojka tratí U2 a U7) jsou tak v provozu všechny tratě metra v Berlíně, které kdy byly otevřeny.
• 1996: Do provozu byl dán kratičký úsek Hermannstrasse - Leinestrasse, který je ovšem pozoruhodný tím, že byl rozestavěn od roku 1928!!!
• 1997: Počátek dodávek zcela nového typu metra H, který by měl nahradit v období několika let všechny ostatní typy velkoprofilového metra. Maloprofilová odvozená verze HK má zpožděný vývoj a ještě nevyjel prototyp.
• 1997: Otevřeno muzeum metra ve stanici Olympiastadion
• 1998: otevřena nová stanice Mendelsson-Bartholdy Platz, dodatečně postavená na trase metra U2. Metro v Berlíně má 169 stanic
• 1998: byl zaveden provoz bez výpravčích i na trase metra U5, i nadále zůstává na lince U2 (do roku 1999)
• 1998: vozy metra H byly nasazeny do pravidelného provozu na lince U5,
• 1999: Prodloužení trasy U2 v Pankowě, by mělo být dokončeno v září 1999. Po 70.letech tak bude opět prodloužena      maloprofilová síť. V přípravě je prodloužení metra U7 z Rudowa k letišti Schönfeld, tzn. opět mimo oblast Berlína. BVG      má smělé plány - výstavbu dvou zcela nových tras, prodloužení stávajících, atp. Jejich případná realizace bude      pochopitelně záviset na finančních prostředcích, ale rozhodně není nereálná...

• 1859: První idea postavit v Berlíně koněspřežnou tramvaj
• 1865: V lednu zahájení stavby koněspřežné tramvaje.
• 1865: 27.května vyjíždí první linka koněspřežné tramvaje v Německu, konkrétně na trase Brandenburger Tor - Charlottenburg, Spandauer Strasse, o rozchodu 1435 mm a délce 7800 metrů. Celá trať je jednokolejná s výhybnami. Do srpna prodloužena až do zast. Am Kupfergraben.
• 1866: První odbočné dráhy, některé jsou záhy zrušeny pro nerentabilitu, jiné přežívají.
• 1867-1879: Síť berlínských koněspřežných drah se rozrostla postupně na 160 kilometrů.
• 1879: 31.května předvádí na elektrotechnické výstavě v Berlíně Werner Siemens poprvé elektrickou dráhu. Pod napětím 150 V jezdí na kratičké okružní trati elektrická lokomotiva s třemi vozy pro celkem 12 cestujících.
• 1880: W.Siemens žádá o koncesi na stavbu elektrické dráhy
• 1881: 16.května vyjíždí v Gross Lichterfelde (tehdy předměstí, dnes součást Berlína) první elektrická tramvaj na světě. Na 2456 dlouhé trati o metrovém rozchodu jezdí dva elektrické vozy poháněné napětím 180 V, podobně jako na předváděcí dráze z roku 1879 mají oba póly v kolejích, každý v jedné kolejnici
• 1882: Koněspřežná tramvaj vyjíždí i v městě Köpenick (tehdy Cöpenick), které se roku 1923 stává součástí Berlína.
• 1886: První parní tramvaj v Berlíně - Westliche Berliner Vorortbahn
• 1887: Na trati v Gross Lichterfelde je zkoušen vrchní přívod proudu. Bezezbytku se osvědčuje a je postupně zaveden na celé trati (do r. 1892).
• 1895: Jednotlivé společnosti provozující koněspřežnou dopravu začínají postupně s přechodem na elektrický provoz. Od roku 1896 se přidávají i největší provozovatelé jako Gross Berliner Strassenbahnen, a další. Mezitím ovšem ještě vznikají provozovatelé koněspřežné dráhy, kteří však velmi záhy přechází taktéž na elektrický provoz.
• 1903: Dokončení přestavby všech tratí na elektrický provoz (s výjimkou Westliche Berliner Vorortbahn, která provozuje parní dráhu až do roku 1919.
• 1910: Zřízena opět linka koněspřežné tramvaje - Strassenbahn des Flugplatzes Johannisthal, ještě téhož roku zaniká
• 1912: Na Schmöckwitz - Grűnauer Strassenbahn je zaveden provoz tramvají poháněných benzolem, ještě téhož roku je ovšem nahrazen elektrickým provozem.
• 1919: Začíná proces sjednocování tramvajových provozovatelů do jedné společnosti. Je dokončen ale až v roce 1929.
• 1923: Opět zahájen provoz tramvají poháněných benzolem, tentokrát trvá až do roku 1928.
• 1928: Přestavbou tratě linky 120 ve Spandau končí poslední tramvajový provoz na rozchodu 1000 mm, který patří městu (pochopitelně kromě Schöneiche, která ale není předmětem této sekce a kromě Teltowa, kde je dosud soukromý provozovatel.).
• 1929: K 1.lednu je v Berlíně 643 kilometrů tramvajových tratí. Na nich jezdí celkem 93 linek o souhrnné délce 1686 kilometrů, na kterých jezdí zhruba 4000 motorových a vlečných vozů. Celý podnik zaměstnává 14.500 osob.
• 1930: zánik úzkorozchodné provozu v Teltowě
• 1936: Olympijské hry v Berlíně. Na trati vedoucí ke stadionu jezdí až 70 vlaků za hodinu!
• 1939: Začátek války - do služby jsou nasazovány ženy jako průvodčí
• 1940-1945: za válečných časů se do tramvajové dopravy neinvestuje, naopak je provoz zesilován až na samou mez únosnosti, tramvaje jsou stále více využívány k přepravě nákladů.
• 1945: 23.dubna je provoz tramvají v Berlíně zcela zastaven.
• 1945: 20.května se podařilo obnovit provoz na prvních třech linkách tramvají, v oblasti Tegel - Heligensee.
• 1945: v prosinci jezdí již 50 linek
• 1946: kromě několika nedůležitých vnitroměstských tratích je prakticky obnoven provoz tramvají. Na trati do Hennigsdorfu provoz již neobnoven.
• 1947: v provozu 57 linek, na nich 1249 motorových a 1063 vlečných vozů
• 1949: od 12.května je uvedena do oběhu na území býv. SRN nová měna - Deutsche Mark, která nahradila i v západním Berlíně říšskou marku. Proto se na hranicích mezi sovětským a ostatním sektorem mění průvodčí, každý vybírá na území "své půlky" "svojí" měnu. To vede některé obyvatele záp.Berlína žijící v blízkosti hranice, aby nejprve přešli hranici do vých.Berlína, tam nastoupili jízdu a zaplatili podstatně nižší jízdné.
• 1949: 1.srpna je rozdělen dopravní podnik na BVG Ost a BVG West - důvodem je právě problém koexistence dvou měn.
• 1950: dodány první nové vozy po válce pro východní část Berlína
• 1953: zrušen průběžný provoz mezi východním a západními sektory Berlína. Provoz je nyní organizován tak, že cestující musí pěšky přejít přes hranici (jen několik desítek metrů) a tam znovu zaplatit jízdné v jiné tramvaji, která jezdí nezřídka pod stejným číslem linky.
• 1954: zrušena tramvajová trať do Schönfeldu, která přejižděla (v režii západního BVG) hranici mezi Západním Berlínem a NDR. Na poslední lince, která takto přejížděla hranici - linka 96 z Lichterfelde do Teltowa je zaveden tzv. ostrovní provoz, v úseku od hranice ke konečné je v provozu v režii BVG Ost s vlastním mikrodepem.
• 1954: v červnu je zrušena tramvajová trať vedoucí tepnou západního Berlína - Kurfűrstenndammem. Začíná postupné rušení tramvajových tratí v Západním Berlíně, v tomto roce jich nicméně jezdí ještě 37 linek
• 1961: 13.srpna - stavba berlínské zdi. Pro tramvajovou dopravu tento čin nemá žádné zásadní důsledky, neboť provoz je formálně i prakticky již dávno rozdělen. Pouze na několika úsecích ve Východním Berlíně, kde tramvaje jezdily až do těsné blízkosti hranice bylo provedeno jejich nové ukončení v "bezpečné" vzdálenosti od hranic. V Záp.Berlíně t.č. v provozu ještě 21 linek
• 1961: v září je zastaven provoz na "ostrovní" lince 96 Lichterfelde - Teltow - Machlower Schleusse. Zaniká tak poslední připomínka první elektrické tramvaje na světě (tato linka vedla ve své části stejnou trasou)
• 1963: V Západním Berlíně zrušeno najednou hned 6 linek tramvají, v provozu jich zůstává ještě 12.
• 1965: V Západním Berlíně zrušena poslední vozovna. Tramvaje jsou od té doby odstavovány jen pod širým nebem na manipulačních kolejích v blízkosti autobusových dílen.
• 1965-1967: Ve Východním Berlíně jsou v tomto období zcela zrušeni průvodčí.
• 1967: od 2.května v provozu poslední západoberlínská linka 55 Spandau - Bahnhof Zoo, 2 října 1967 zastaven provoz i na této lince, jako na poslední v Západním Berlíně
• 1969: BVG Ost se přejmenoval na BVB - Berliner Verkehrsbetriebe.
• 1976: První zkušební jízdy čs.tramvají KT4D v Berlíně
• 1978: První linka (24 Weissensee- Stadion der Weltjugend) provozovaná výhradně vozy Tatra
• 1978: Od 16.března je na bývalé trase západoberlínského metra mezi stanicemi Gleisdreieck a Wittenbergeplatz zaveden provoz muzejní tramvaje. Jediný vůz typu TM 33 ev.č. 3344 používá bývalou levou kolej metra, nad níž bylo zřízeno vrchní vedení. Provoz trval až do roku 1991, kdy byl kvůli obnově metra zrušen.
• 1983: Počátek dodávek modernizovaného typu KT4Dt
• 1985: V provozu 167 kilometrů tratí, na kterých jezdí 39 linek, v provozu je 582 motorových a 384 vlečných vozů
• 1989: Začátek dodávek vozů T6A2 s vleky B6A2
• 1993: Znovusjednocen berlínský dopravní podnik do společnosti BVG
• 1994: Začíná se s rekonstrukcí vozů KT4 a T6/B6 do modernější podoby
• 1995: Po takřka 30.letech opět vyjíždí první tramvajová linka do oblasti bývalého Západního Berlína, a to stavbou tratě Bornholmer Strasse - Louis-Schroeder Platz.
• 1995: Dojezdily poslední čtyřnápravové velkoprostorové vozy Gotha T4 (od 1972 jezdící jen v Berlíně)
• 1996: V září vyřazeny ze služby v Berlíně poslední dvounápravové vozy Gotha
• 1998: byla dokončena modernizace 118 (t.j.všech dodaných) tramvají T6 a 59 vleků B6
• 1998: byla dokončena modernizace celkem 447 vozů KT-4. Ostatní vozy byly odprodány na východ, většinou do Rumunska.
• 1998: byla dokončena modernizace tramvajové tratě v oblasti Am Kupfergraben a u Alexanderplatz
• 1999: Rozsáhlé plány na modernizaci a rozšíření tramvajové sítě. S jejím rozvojem se počítá spíše ve východní části, do býv.Západního Berlína by mělo být postaveno prozatím jen několik tratí k významným dopravním uzlům.

Z takřka 40 provozovatelů tramvajové dopravy v Berlíně a okolí si až do dnešních dnů podrželi nezávislost tři dopravci (a to do toho ještě není započítaná Potsdam - Postupim). Jedná se o následující:

Strausberg - provoz zahájen na normálním rozchodu v parní trakci roku 1893 jako spojnice města Strausberg se vzdálenou železnicí. Od roku 1921 elektrický provoz, v roce 1926 prodloužení sítě na souhrnnou délku 8 kilometrů. Na části tratě jen nákladní provoz. Vozový park obvykle pořizován z druhé ruky. V roce 1970 zkrácení tratě zhruba o 1 třetinu. Od poloviny 90.let zakoupeny tři ojeté vozy KT8 z Košic. V letošním roce se plánuje zakoupení 2 vozů Tatra T5C5, první nové vozy po 75 letech, čímž budou vyřazeny zbývající vozy Gotha.

Schöneiche - dnes jediný úzkorozchodný provoz (1000 mm) v berlínské aglomeraci. Provoz zahájen v roce 1910 jako tramvaj s benzolovým provozem o délce 5,6 kilometru. V roce 1912 postavena trať do sousedícího městečka Kalksberk, celkem tedy trať o délce 11 kilometrů. Od roku 1914 částečně, od roku 1918 plně elektrický provoz. V roce 1931 částečně zdvoukolejněna trať. Po válce trať znovuobnovena až roku 1946. V roce 1977 opuštěn úsek v Rűdersdorfu, namísto toho postavena podstatně delší trať do jižní části Rűdersdorfu, celková délka 14 kilometrů. Od roku 1992 postupné zakupování ojetých vozů KT4 z Cottbusu, vozy Gotha jezdí nyní toliko jako záložní.

Woltersdorf - 5,6 kilometrů dlouhá tramvajová trať o normálním rozchodu byla postavena v roce 1913 jako jednokolejná s výhybnami a až do dnešních dnů se na ní neuskutečnily žádné zásadní provozní změny. Momentálně jsou na ní provozovány výhradně dvounápravové tramvaje Gotha s vleky.

• 1904: První trolejbus v Berlíně - 1225 metrů dlouhá trať v Johannistalu, provoz systému Stoll se dvěma trolejbusy, 1905: Provoz zastaven
• 1912: Další trolejbusová trať, tentokrát ve čtvrti Steglitz. Opět systém Stoll, tentokrát ale již s koncepčně vyzrálejšími vozidly. Délka tratě zhruba 3 km
• 1914: Pro nedostatek provozního personálu provoz zastaven
• 1933: 14.prosince vyjel v Berlině trolejbus, město se tak stává třetím německým provozem "moderního" trolejbusu. Do provozu linka A 31 Spandau - Staaken o délce 6,7 km. V provozu 3 trolejbusy AEG Bűssing
• 1935: od 2.května v provozu další linka A 32 Breitenbachplatz - Marienfelde s trolejbusy SSW Man o délce 9,4 km
• 1942: další linka A 33 Steglitz - Mariendorf (společný úsek s linkou 32)
• 1945: provoz trolejbusů v dubnu zastaven
• 1948: obnovení provozu na první lince A-33, 1949: obnovení provozu na A-31 a A-32
• 1951: od ledna došlo k drobné úpravě hranice mezi americkým sektorem Berlína a tehdejší NDR. Nová hranice probíhala částečně přímo ulicí, kudy jezdily trolejbusy linky A-31 na území Staakenu. Provoz proto zkrácen o předmětný úsek
• 1951: 1.srpna vyjely poprvé trolejbusy na území Vých.Berlína - linka A-40 Robert Koch - Platz - Schlesiches Bahnhof
• 1952: po zkrácení linky A-31 o staakenský úsek byl provoz zcela zastaven pro nerentabilnost. Částečně nahrazen novou tratí S-Bahn
• 1956: síť trolejbusů ve Východním Berlíně dosáhla svého maxima 45,6 km. Provoz se 30 trolejbusy Lowa má čtyři linky - tři okružní, všechny zhruba v oblasti u nádr.Lichtenberg
• 1961: stavba zdi neměla na trolejbusovou dopravu zvláštní vliv.
• 1963: zrušena trolejbusová linka A-33
• 1964: české trolejbusy Škoda 9Tr v Berlíně
• 1965: konec trolejbusů v Záp.Berlíně - zrušení linky A-32
• 1967: počátek omezování trolejbusů ve Vých.Berlíně
• 1973: dojezdily poslední trolejbusy i ve východním Berlíně

Tramvaje:

1006-1105	nízkopodlažní vozy GT6N, r.v. 1994-1998
1106-1140	nízkopodlažní vozy GT6N objednané na léta 1999-2000
5101-5218	Vozy T6A2, r.v. 1988-1991, modernzizované
5501-5559	Vozy B6A2, r.v. 1988-1991, modernizované
6001-6250	Vozy KT4, r.v.1980-1985, modernizované
7001-7197	Vozy KT4-T, r.v. 1984-1988 modernizované

S-Bahn

476	modernizace původních vozů Stadtbahner 1977-1979
477	"Bauart Wanseebahn", r.v. 1938-1943
480	vozy pro západoberlínský BVG, 41 jednotek, r.v.1990-1992
481	nejmodernější vozy, zatím cca. 120 vozidel, r.v. 1997-1998
485	původní vozy pro vých.S-Bahn, 165 vozů, r.v. 1987-92

Metro:

Gi - maloprofil	cca. 230 vozidel, r.v. 1991-1992
A3 - maloprofil	ca.450 vozidel, r.v. 1966-1994
D - velkoprofil	ca.430 vozidel, r.v. 1956-1961 (postupně budou vyřazovány, některé už prodáno Pchyong-jang, Severní Korea
F - velkoprofil	ca.512 vozidel, r.v. 1963-1992
H - velkoprofil	40 vozidel, r.v. 1997-1998