Tramvaje nesoucí jméno Gotha byly po 40 let symbolem tramvajových vozidel na území bývalé NDR. Šlo o vozy, které byly stavěny prakticky po 20 let, mezi roky 1955-1975 a které v omezené míře dosluhují v některých menších provozech dosud, byť technicky už jen stěží odpovídají požadavkům doby. Tento příspěvek si klade za úkol seznámit hlavně s výrobou těchto vozů, a naopak se současným provozem. Do jisté míry je tak přeskočena doba mezi lety 1975-1995, v té době byl sice provoz těchto tramvají jistě velmi zajímavý, ale přece jen poněkud "jednotvárný" - spolehlivý provoz, postupné náhrady vozy Tatra, přesun do menších měst. O tomto aspektu snad někdy jindy.

I. historie

Historii vzniku těchto tramvají lze položit vlastně už někam do 30.let kdy byla započata a rozvíjena koncepce tzv. Jednotného tramvajového vozidla (ESW). I když v praxi byla tato myšlenka realizovaná spíše omezeně ("válečným vozem" KSW), projekty zůstávaly. Po druhé světové válce byla myšlenka takového vozu částečně oprášena, a to v obou pozdějších samostatných státech. Zejména v pozdější (a bývalé) NDR nabývala myšlenka na aktuálnosti. V dubnu 1949 byl založen státní podnik VEB Lowa Werdau (Lowa=Lokomotiv- und Waggonbau) do kterého byly sloučeny prakticky všechny významné vagónky, ve kterých už bylo postaveno po válce několik vozidel podle předválečných zvyklostí. Vše už směřovalo k velkosériové konstrukci na tehdejší poměry moderního vozu. V roce 1950 se začaly poměrně narychlo a vlastně bez prototypu stavět nové tramvajové vozy ET50 s vleky EB50. Šlo o dvounápravový vůz bezpochyby vycházející z vozu KSW, maximálně jednoduchý obousměrný vůz o délce 10,5 metru s rozvorem 3000 mm a s obsaditelností 22 sedících a 51 stojících osob. Vůz byl dodáván na rozchody 1000 mm i 1435 mm (a samozřejmě na atypické rozchody 1440-1458 mm). O nový vůz projevila okamžitě zájem prakticky všechna města, ale výroba postupovala jen velice pomalu, do roku 1954 bylo ve všech závodech postaveno jen 73 a zhruba 150 vlečných vozů. Některé vozy se od ostatních odlišovaly, ať už to byly jednosměrné vozy pro Leipzig (9 motorových a 34 vlečných), anebo 40 vlečných vozů pro Berlín značených B2-53, které měly uspořádání sedadel 1+2 a neměly kolejovou brzdu). Za dob vagónky Lowa se připravovaly i některé další vozy, ať už to byl prototyp třínápravového vlečného vozu, anebo velkoprostorový vůz o šířce skříně 2,5 m pro Berlín (bohužel, oba tyto prototypy se nezachovaly).
V roce 1954 byl podnik Lowa rozpuštěn a jednotlivé vagónky (pokud mezitím nezanikly) byly opět samostatné. Tramvajová výroba se nakonec soustředila v závodě VEB Waggonbau Gotha (sídlící ve stejnojmenném durynském městě). V témže roce se hned rozeběhla výroba upraveného typu ET54/EB54. Změny v konstrukci byly prozatím minimální, změnilo se hlavně osvětlení a vytápění vozů, ostatní parametry zůstaly stejné.
Hned v roce 1955 byla vyrobena malá série vozů s (interním) označením ET55. Ta sice vycházela z vozů ET54, ale měla už poněkud odlišný vzhled karosérie, která byla dána hlavně větší délkou skříně 10900 mm a rozvorem 3200 mm. Všech pět vozů bylo dodáno do "domovského" města Gotha (mimochodem, dodnes existuje všech pět, čtyři pracovní a jeden muzejní). Tyto tramvaje tak lze považovat za jakýsi prvopočátek všech tramvají nesoucí pojmenování Gotha.
V roce 1956 vyjela prototypová souprava později označená jako T57/B57. I když opticky vycházela z vozů Lowa, měla poměrně významně odlišnou skříň (rozměrově shodnou s vozy ET55), dále dosti zásadní změny v elektroinstalaci (nově bylo použito osvětlení interiéru napětím 24V). Výroba vozů ET54/EB54 skončila v závěru roku 1956 s rovněž nepříliš vysokým počtem 80 motorových a cca.200 vlečných vozů (raritou bylo 9 vozů se středním vstupem pro Erfurt), vozy byly dodávány do 17 provozů (z nichž Stassfurt a Stralsund už neexistují). Sériové produkci vozů T57 nestálo už tak nic v cestě. Prototypy šly opět do města Gotha (jsou zachována jako muzejní, byť bohužel přestavěny na jednosměrné - 1974), začaly následovat vozy pro další východoněmecké provozy. Kromě základního provedení obousměrného vozu se záhy začaly vyrábět i jednosměrné vozy (ET57/EB57), v roce 1959 byla konstrukce lehce modernizovaná (nové vozy měly posuvná okna místo vyklápěcích, interně se značily číslovkou 59). V roce 1960 byly vyrobeny poslední dvousměrné vozy, od té doby se trvale vyráběly už jen jednosměrné vozy. Produkce vozů T57 skončila v roce 1961, vyrobeno bylo celkem 196 motorových a 245 vlečných vozů, které dostalo celkem 23 tramvajových provozů (kromě existujících jeden vůz i do Stralsundu). Kromě vozů pro NDR byly tyto vozy poprvé i exportovány, výhradně do tehdejšího SSSR a to na rozchody 1000 i 1524 mm.
V roce 1962 bylo představeno další vozidlo ze série tramvají Gotha. Nový vůz tentokrát nesl označení T2-62, vlek B2-62. Nové označování už nemuselo rozlišovat mezi jednosměrnými a dvousměrnými vozy, neboť se už vyráběly jen jednosměrné. T tedy znamenalo Triebwagen, B Beiwagen, číslo 2 počet náprav, poslední dvoučíslí znamenalo rok (nutno zmínit, že i vozy T57/B57 vyráběné v letech 1960-61 nesly interně označení T/B2-60 resp.61). Od starého typu T57 se lišily hlavně uspořádáním interiéru, sedadla měla mezi sebou více místa. Další změny nastaly jako obvykle v elektrické výzbroji, vozy měly výkonnější motory a nový kontrolér. Změněno bylo spřáhlo, takže nové vozy byly (možná poněkud neuváženě) nespřahovatelné s vozy T57. Zatímco se rozebíhala sériová výroba, pracovalo se i na jiných konstrukcích. Už v roce 1958 vyjel prototyp čtyřnápravového velkoprostorového vozu označeného EDT-58. I když si toto nové vozidlo ponechávalo některé typické součásti vozů Gotha, bylo zkonstruováno na tehdejší dobu moderní vůz, podstatně vyspělejší než shodné dvounápravové vozy. Třídveřový vůz o délce 14130 mm mohl přepravovat 26 sedících a 85 stojících cestujících. Elektrická výzbroj zhruba odpovídala vozům T57, ale namísto dvou elektromotorů o výkonu 60 kW měl nový vůz čtyři motory po 55 kW. Prototyp se od té doby zkoušel v Berlíně pod číslem 8002 (jako muzejní je zachován dodnes).
Následujícího roku vyjel další vůz nesoucí označení EGT-59. Šlo o na poměry firmy Gotha revoluční článkový třídílný vůz. V principu vlastně jej tvořily dva dvounápravové vozy, které byly spojeny velmi krátkým třetím dílem. Nový vůz měl délku 21 metrů, mohl přepravovat 35 sedících a 144 stojících cestujících a i když byl vyrobený později než vůz EDT-57, měl opět jen dva elektrické motory po 60kW. Tento prototyp se začal zkoušet v Erfurtu, v roce 1960 následoval druhý prototyp, který začal jezdit v Drážďanech.
Oba nové typy byly paralelně připravované do sériové výroby. Jako perspektivnější byl vybrán článkový vůz EGT-59, který se pod označením G4-61 dostal ještě v závěru roku do sériové výroby. Kromě sérií pro německá města se exportoval rovněž do SSSR a to na metrový (např.Lvov) tak i 1067mm rozchod (Tallinn).
Velkoprostorový vůz EDT-58 ovšem následoval hned další rok, kdy se začal vyrábět v omezené sérii pod označením T4-62 k němu následovaly vzhledově shodné vleky B4-61. Produkce těchto vozů směřovala jen do Berlína, Drážďan a Magdeburgu, přičemž od počátku 70.let jezdily všechny vozy v Berlíně. V produkci vagónky Gotha tak byly hned čtyři typy tramvají (dvounápravový motorový a vlečný, čtyřnápravový velkoprostorový a čtyřnápravový článkový).
V roce 1964 se oba sólo vozy dočkaly modernizace. Vůz T/B2-64 se od té doby s malými změnami vyráběl jen v provedení s uspořádáním sedadel 2+1, vůz T/B4-64 pak už byl dodáván bez místa pro průvodčího. Kosmetické změny poznamenaly i následujícího roku článkový vůz, který od té doby nesl označení G4-65.
10.červenec 1965 je černým dnem pro výrobu tramvají na území tehdejší NDR. Tento den byla totiž podepsaná dohoda mezi podniky zahraničního obchodu z NDR a ČSSR, která stanovila, že veškeré tramvajové vozy pro NDR se budou vyrábět v Tatře Smíchov, a to v upravené podobě tramvajového vozu T3, který se od roku 1964 zkoušel v Drážďanech. Výroba tramvají Gotha byla v domovském závodě utlumena během roku 1967, kdy vyjely zdánlivě poslední vozy - v případě typu T2/B2 se vyrobilo (do r.1967) skoro než 450 vozidel, článkových 218 a velkoprostorových 66 a 122 vleků.
Vozy Gotha se ale ještě vyráběly dále. Menší dopravní podniky se zatím nemohly smířit s působením vozu T3 (tehdy vlastně už T4) a i nadále požadovaly stavbu dvounápravových vozů Gotha. Nakonec došlo k zvláštní situaci, kdy ČKD Tatra převzala výrobu vozů T/B2-64. Prototyp vyjel už v roce 1966, sériová výroba běžela od roku 1967. "Česká Gotha" byla vyráběna podle původní dokumentace, karosérie byla prakticky beze změn, v elektrické výzbroji byly sice některé mírné změny, i nadále se ovšem vyráběla zhruba podle původních zásad. "Nová" tramvaj se značila T2D (vleky B2D) a do roku 1968, kdy produkce skončila bylo motorových i vlečných vozů tohoto typu vyrobeno skoro 240 a to výhradně na rozchod 1000 mm (většina jich skončila v Halle).
Vagónka Gotha, která se mezitím přejmenovala na VEB Luft- und Kältetechnik Gotha ale ještě v roce 1969 vyrobila ještě skoro 70 dalších vlečných vozů ekvivalentních s vozy B2-64 (a potažmo tedy i s B2D). To už bylo ale opravdu naposledy. Oficiální výroba nových tramvají tím na území NDR skončila.

Přehled dodávek vozů Gotha (T57,T2,T4,G4,T2D a shodné vleky):

	T57	B57	T2	B2	T2D	B2D	T4	B4	G4
Berlin (1435 mm)	10	20	0	0	0	0	33	89	0
Brandenburg (1000 mm)	5	4	4	15	4	13	0	0	0
Cottbus (1000 mm)	12	9	6	7	12	11	0	0	0
Dessau (1435 mm)	3	4	8	14	0	0	0	0	0
Dresden (1450 mm)	32	37	4	24	0	0	19	19	1
Erfurt (1000 mm)	14	12	0	9	6	2	0	0	40
Frankfurt (Oder)  (1000 mm)	6	6	0	5	0	0	0	0	0
Gera (1000 mm)	14	12	3	9	2	0	0	0	0
Görlitz (1000 mm)	3	3	3	4	3	2	0	0	0
Gotha (1000 mm)	3	6	1	7	4	0	0	0	16
Halberstadt (1000 mm)	5	2	0	1	0	0	0	0	0
Halle (1000 mm)	27	24	27	67	77	97	0	0	0
Jena (1000 mm)	6	9	5	14	2	0	0	0	0
Chemnitz (1435 mm) (na 925mm nedodáváno)	16	26	20	39	0	0	0	0	0
Leipzig (1458 mm)	10	40	0	78	0	0	0	0	118
Magdeburg (1435 mm)	6	13	11	25	0	0	14	14	2
Nordhausen (1000 mm)	1	0	0	0	0	0	0	0	0
Plauen (1000 mm)	8	8	15	20	2	1	0	0	0
Potsdam (1435 mm)	6	5	3	8	0	0	0	0	20
Rostock (1440 mm) (dnes 1435)	2	0	11	13	0	0	0	0	21
Schwerin (1435 mm)	5	5	11	22	0	0	0	0	0
Stralsund (1000 mm) (zrušen 1966)	2	0	0	0	0	0	0	0	0
Zwickau (1000 mm)	12	9	0	8	6	1	0	0	0
Celkem:	196	245	132	381	112	126	66	122	218

Žádné nové vozy Gotha neobdržely provozy v Bad Schandau, Naumburg, Schöneiche, Strausberg, Woltersdorf, ani tehdy ještě existující provozy Eisenach, Hohenstein, Műlhausen a Stassfurt. Dvě dvojice vozů kromě toho dostaly DR pro provoz na elektrické malodráze v Klingenthalu (jedna souprava je před nádražím v Klingenthalu zachovaná dodnes!).

Oficiálně se tedy tramvaje nevyráběly, ale ve skutečnosti bylo všechno jinak. Zaklínadlo se jmenovalo "Rekowagen", čili rekonstruovaný vůz. Ve své prvotní podobě se jednalo o přestavby předválečných motorových vozů z let 1922-1935 pro berlínský dopravní podnik. První vozy se rekonstruovaly v roce 1959 ve vagónce Gotha, ale všechny další modernizace prováděl závod Raw "Roman Chwalek" Schönweide u Berlína (Raw je zkratka názvu Reichsbahnausbesserungswerk, čili vlastně železniční dílny) ,v obou případech se spolupracovalo s LEW Hennigsdorf v otázkách elektrické výzbroje.
Z původních vozů toho zbylo jenom nesmírně málo, používaly se zejména některé části podvozků. Vozy vyráběné v roce 1959 jinak vycházely z vozů T57/B57, měly zhruba shodnou vozovou skříň, další vozy pak vycházely z vozů T/B2-62. Vozy byly výhradně jednosměrné a jejich edběratelem byl výhradně Berlín. V letech 1959-1964 se "modernizovalo" 270 motorových a 340 vlečných vozů, pod označením TE/BE 59,63,64.
Když v roce 1968 skončila i ČKD Tatra výrobu vozů Gotha, byly modernizace v Raw Schönweide obnoveny. Papírově byly vedeny opět jako přestavby předválečných motorových vozů anebo vozů Lowa, ale ve skutečnosti už tentokrát šlo o čisté novostavby, ze starých vozů nezůstalo vůbec nic. Ještě v roce 1969 se vyrobilo pro Berlín 25 obousměrných motorových a 50 jednosměrných vlečných vozů označených jako TZ 69 resp. BE 69. V následujícím roce pak začala výroba těchto tramvají i pro jiné provozy nežli Berlín, a to jak v jednosměrném tak i v obousměrném provedení a to pro rozchody 1000, 1435 i 1458 mm. Vyráběly se jak motorové, tak vlečné vozy. Produkce těchto vozidel pokračovala až do roku 1975, kdy byla teprve výroba těchto vozů zastavena - teprve toto datum je koncem výroby vozů Gotha.
Společným rysem "rekovozů" byla jejich větší délka oproti standardním vozům Gotha, která narostla na 11600 mm. Karosérie měla mírně jiné tvary a oproti původním vozům působila mohutnějším dojmem. Změny v elektrické výzbroji byly již méně významné.

Přehled rekonstruovaných vozů:

typ	rozchod	počet
TE 59	1435 mm	164	jednosměrný	motorový vůz	jen pro Berlín
BE 59	1435 mm	254	jednosměrný	vlečný vůz	jen pro Berlín
TE 63	1435 mm	33	jednosměrný	motorový vůz	jen pro Berlín
TE 64	1435 mm	73	jednosměrný	motorový vůz	jen pro Berlín
BE 64	1435 mm	85	jednosměrný	vlečný vůz	jen pro Berlín
TZ 69	1435 mm	25	obousměrný	motorový vůz	jen pro Berlín
BE 69	1435 mm	50	jednosměrný	vlečný vůz	jen pro Berlín
TE 70	1435 mm  1458 mm	28	jednosměrný	motorový vůz
BE 70	1435 mm  1458 mm	96	jednosměrný	vlečný vůz
TE 70/1	1000 mm	9	jednosměrný	motorový vůz
BE 70/1	1000 mm	26	jednosměrný	vlečný vůz
TZ 70	1435 mm  1458 mm	8	obousměrný	motorový vůz
BZ 70	1435 mm  1458 mm	7	obousměrný	vlečný vůz
TZ 70/1	1000 mm	31	obousměrný	motorový vůz
BZ 70/1	1000 mm	37	obousměrný	vlečný vůz
Celkem:		762

II.Současnost

Provoz vozů Gotha měl dva "nepřítele". Prvním z nich byly vozy Tatra, které byly dodávány ve velkých sériích od roku 1967 v podobě typu T3/T4. Těmto vozům, které byly dodávány do velkoprovozů tehdejší doby se ale nepodařilo nikdy nahradit všechny vozy Gotha (snad s výjimkou Drážďan). Až typ KT-4, který zamířil i do menších měst byl úspěšnější a na sklonku 80.let bylo již několik měst, které vozy Gotha neprovozovalo.
Druhou, definitivní ranou bylo sjednocení Německa. Náhle bylo možno získat za velmi výhodných podmínek sice stárnoucí, ale technicky podstatně vyspělejší vozidla ze SRN, velmi často starší než vozy Gotha. Po ojetých vozech sahaly jak velké a středně velké provozy, které tak posílily vozový park, ale i malá města, která často ojetými vozy ze SRN zcela a najednou nahradila své vlastní vozy Gotha (Dessau, Nordhausen, částečně Halberstadt). Postupně se zlepšující ekonomická situace dopravních podniků a masivní podpory ze strany města i nových (a zajisté nepřímo i starých) spolkových zemí pak umožnila řadě měst nakoupit zcela nové nízkopodlažní vozy a tím vyřadit další vozy Gotha.

Přehled stavu vozů Lowa a Gotha v městech NDR k 1.1.1991, tzn.v době sjednocení

	Lowa	T57/T2	B57/B2	RekoMV	RekoVV	T4	B4	G4
Bad Schandau (1000mm)	0	0	4	0	0	0	0	0
Berlin (1435 mm)	0	0	0	108	196	39	38	0
Brandenburg (1000 mm)	3 *	29	55	0	0	0	0	0
Cottbus (1000 mm)	0	11	21	0	0	0	0	0
Dessau (1435 mm)	0	19	30	2	3	0	0	0
Dresden (1450 mm)	0	0	0	0	0	0	0	0
Erfurt (1000 mm)	0	0	0	0	0	0	0	0
Frankfurt (Oder)  (1000 mm)	0	31	29	4	9	0	0	0
Gera (1000 mm)	0	0	0	0	0	0	0	0
Görlitz (1000 mm)	0	19	11	0	3	0	0	0
Gotha (1000 mm)	0	9	15	0	0	0	0	16
Halberstadt (1000 mm)	1	13	8	7	5	0	0	0
Halle (1000 mm)	0	11	19	0	0	0	0	0
Jena (1000 mm)	0	19	33	10	20	0	0	0
Chemnitz (1435 mm)	0	0	0	0	0	0	0	0
Leipzig (1458 mm)	0	2	29	0	0	0	0	35
Magdeburg (1435 mm)	0	0	0	0	0	0	0	0
Naumburg (1000 mm) (od 1992 bez pravidelného provozu)	4 *	3	2	0	0	0	0	0
Nordhausen (1000 mm)	0	6	0	0	0	0	0	11
Plauen (1000 mm)	0	9	5	0	0	0	0	0
Potsdam (1435 mm)	0	0	0	0	0	0	0	0
Rostock (1435 mm)	1	13	50	4	7	0	0	33
Schwerin (1435 mm)	0	0	0	0	0	0	0	0
Schöneiche (1000 mm)	0	5	6	6	10	0	0	0
Strausberg (1435 mm)	0	0	0	7	4	0	0	0
Woltersdorf (1435 mm)	1	6	4	0	1	0	0	0
Zwickau (1000 mm)	0	19	32	0	0	0	0	0
Celkem:	9	224	353	148	258	39	38	95

* z toho Brandenburg 2 vlečné, Naumburg 1 vlečný

V roce 1999 už jezdily vozy Gotha v pravidelném provozu jen v 6 městech. Velmi paradoxním jevem je skutečnost, že nejdříve zmizely (typově) nejvyspělejší vozy T4, které dojezdily v Berlíně v roce 1995. V pravidelném provozu už není možné se setkat ani s vozy G4. Formálně poslední byl vyřazen z pravidelné dopravy v únoru 1999 v městě Gotha, ale do provozu nezasahoval od roku 1997 prakticky vůbec. Tramvaje T2D vyráběné v Tatře Smíchov již rovněž nejezdí, pouze v Jeně je jeden vlečný vůz jako "železná rezerva". Jednosměrné motorové vozy T2 jsou rovněž minulostí, z vleků B2 jezdí poslední čtyři v Bad Schandau (jediné jednosměrné vozy Gotha v provozu). "Rekovozy" existují, ale také už jen v obousměrné verzi a to jak na úzkém tak i normálním rozchodu. Daleko největší počet vozů Gotha tvoří poslední typ, motorové vozy T57 s vleky B57, čili vozy staré už okolo 40 let.

Města s provozem vozů Gotha

Bad Schandau
Malý provozovatel tramvajové dopravy v blízkosti hranic s Českou republikou je výhradním provozovatelem vozů Gotha. Sem nebyly dodávané žádné nové vozy, až do roku 1992 tu jezdily předválečné tramvaje, které tu zajišťovaly veškerou dopravu. Dnešní vozový park tu tvoří tři vozy Gotha T-57 získané z Plauen (ev.č. 1-3), ke kterým jsou připojované čtyři jednosměrné (!) vlečné vozy B2-62 (21-24) - díky tomu, že jsou zastávky jen na jedné straně trati jednosměrnost u vleků nevadí, motorový vůz lze připojit i z "druhé strany".
Nízkopodlažní vozy na trati už jezdily při oslavách 100 let. Je zřejmé, že dopravce by rád vozy Gotha nahradil moderními vozidly, ale pravděpodobně to po jistý čas bude nemožné

Halberstadt
V majetku dopravce v Halberstadtu zůstává poslední vůz Gotha ev.č.29. Je to zástupce "rekovozů" vyrobený byl až na samém sklonku výroby v roce 1975. Vůz je ale veden už jen jako záložní, do pravidelného provozu zasahuje výhradně na krátké, 1800 metrů dlouhé lince 3. Jeho provozní nasazení je jednoduché - jakmile jsou ve správkovém stavu více než 2 obousměrné vozy ZT4 získané z Freiburgu, tak vyjíždí - vzhledem k značné spolehlivosti vozů ZT4 je to dosti málokdy, a když, tak jen v pracovní dny. Tento vůz prošel ale ještě v roce 1997 hlavní prohlídkou a zřejmě po jistém čase plynule přejde mezi muzejní. Je jistým paradoxem, že tento vůz je bezkonkurenčně nejnovějším vozem ve vozovém parku, ostatní ojeté vozy jsou totiž z let 1960-1967.

Jena
Jena je dnes největším provozovatelem vozů Gotha. Toto město v 90.letech snad nejvíce změnilo tvář své tramvajové dopravy, protože délka tratí se zdvojnásobila, do měst nastoupily i nové nízkopodlažní vozy. Značná náročnost této investice zavinila, že se místo 40 plánovaných nízkopodlažních vozů podařilo zakoupit jen 20. Díky tomu je v provozu i nadále poměrně značný počet vozů Gotha. Ve stavu je především ještě 18 dvojic motorových vozů T57 (z valné většiny koupených z Görlitz) a vleků B57 (m.v. mají čísla 101-118 a v.v. 151-168). Kromě toho je k dispozici ještě 6 motorových a 5 vlečných "rekovozů" TZ/BZ 70/1, které ale jezdí méně často a jsou vedeny spíše jako rezerva. Trvale odstaven (ale stále ve stavu) je jednosměrný vlečný vůz T2D (tedy výrobek Tatry Smíchov!) ev.č.197, nevyjel ale již dlouhý čas (jediný jednosměrný motorový vůz Gotha je ve stavu pracovních vozů - jako školní, zrušení posledního vozu B2D je tedy zjevně otázkou času). Vozy Gotha jezdí na linkách 1 a 2, na ostatních zaskakují jen ve výjimečných případech.
Navzdory poměrně značnému počtu by se město rádo vozů zbavilo. Díky nedostatku finančních prostředků byla ale stanovena "posloupnost úkolů" v pořadí: a) dostavět novou vozovnu Burgau, b) modernizovat bývalou páteřní trať Zwätzen-Winzerla c) teprve nakoupit další nízkopodlažní vozy. Je zřejmé, že tramvaje Gotha tu ještě nějaký čas vydrží, ale město zřejmě nebude otálet z jejich výměnou více než bude nezbytně nutné.

Strausberg
Jeden ze samostatných dopravců na okraji Berlína zásadně omezil provoz vozů Gotha po nákupu ojetých tramvají KT8 z Košic. Ovšem po jejich pořízení tu zůstala celá řada vozů Gotha (většinou "rekovozů"), které byly nasazované na večerní a víkendové spoje. Vozy byly postupně odstraňovány a šrotovány, ale do dnešních dnů zůstalo v majetku celkem pět vozů, tři motorové vozy 05,06,07 (původně berlínské "rekovozy" TZ69, vůz 05 přitom byl dlouho jako služební) a dva vlečné vozy 002 a 003 (shodného typu BZ69). Vozy 05 a 003 byly modernizované, zbývající tři vozy měly být modernizované rovněž, ale od roku 1998 jsou odstaveny dlouhodobě vozy 07 a 002, vůz 006 pak byl v únoru 1999 poškozen při srážce s automobilem a není jasné, zda bude opraven. Prakticky tak jsou schopné nasazení jen vozy 05 a 003, 05 jezdí ale většinou sólo. Budoucnost těchto vozů je dost nejasná, na jednu stranu je dopravce hodlá nahradit jinými (mluví se poněkud zmateně o českých vozech T5 nebo T6), na druhou stranu by asi byly potřeba při plánovaném prodloužení tramvajové tratě severním směrem.

Schöneiche
Další provozovatel z okraje Berlína má dosud ve stavu celkem 5 vozů čísel 75 ("rekovůz" TZ 70/1 původem z Halle), 77,78 (T57 z Cottbusu), 79 a 80 (T57 z Plauen). Všech pět obousměrných vozů je vedeno jen jako rezerva. Na trať vyjíždějí jen v případě, že je na části trati výluka a jednosměrné vozy KT4, které jinak zajišťují veškerý provoz se nemají kde otáčet. Vzhledem k tomu, že v tomto období probíhají poměrně často různé sanace, vozy zatím "práci" mají. Ovšem po ukončení modernizace, která je rozplánovaná do roku 2001 je budoucnost vozů značně nejistá a velmi pravděpodobně budou rychle vyřazeny.

Woltersdorf
I poslední tramvajový provozovatel z okraje Berlína provozuje vozy Gotha. Ve Woltersdorfu se jedná doslova o oázu těchto vozů, protože tu tvoří veškerý vozový park. Ve stavu je 6 motorových vozů (T57, z Dessau nebo ze Schwerinu) a 4 vlečné vozy (B57 ze Schwerinu). Většina vozů prošla mírnou modernizací, již několikrát bylo zdůrazněno, že s jejich náhradou se v dohledné době nepočítá. Je možné, že Woltersdorf zůstane posledním provozovatelem, který bude nasazovat vozy Gotha do pravidelného provozu.

Mimo území dnešního Německa zůstaly vozy Gotha v pravidelném provozu na území bývalého SSSR v malých provozech Jevpatoria a Moločné, obě na Ukrajině (další města je mají jako pracovní, např.Lvov). Zřejmě jediným městem, které odkupovalo ojeté vozy Gotha byl rumunský Arad, kde některé jezdí v pravidelném provozu dosud, další jsou jako pracovní.

Závěrem: Symboly tramvajové dopravy v jedné části Německa posledních 40 let už jen dožívají. Je nesporné, že v dnešní době (a nutno říci že už po delší čas) se jedná o koncepčně zcela zastaralá vozidla. Navzdory tomu je ale zřejmé, že bez těchto vozů by si nebylo možné představit tramvaje ve východoněmeckých městech. Kromě Jeny jsou vozy Gotha nasazovány na dosti specifických tratích, kde lze snadno využít jejich obousměrnost a nízké provozní náklady. Je jistě zajímavé, že všechny čtyři tramvajové provozy, které nedostaly nové vozy Gotha z výroby (Bad Schandau, Schöneiche, Strausberg i Woltersdorf) si tyto vozy pořídily jako ojeté a provozují je dosud.

Prakticky všechny podniky na území bývalé NDR ale mají vozy Gotha jako muzejní a pracovní. Díky tomu, že se vozy vyřazovaly až od 80.let je zastoupena poměrně reprezentativní sbírka, byť některé unikáty se nedochovaly. Gothy v podobě pracovních vozů budou (hlavně v menších městech) jezdit určitě do roku 2015, vždyť ještě dnes se lze na tomto místě setkat s tramvajemi vyrobenými před druhou světovou válkou. I na tomto místě mohou vozy Gotha osvědčit svojí spolehlivost.